Zahraničná politika
Evropská unie uzavírá s Čínou zásadní hospodářskou dohodu v rozporu s pozicí USA

Po sedmi letech intenzivních jednání uzavřely Evropská unie a Čína globální investiční dohodu, která v západních médiích vyvolala velmi kontroverzní reakce. Někteří to označili za „historické“ a důležité pro Evropu, jiní za „kapitulující“ a prospěšné především pro Peking.


Podle rakouského „Standartu“ je tato dohoda „zradou“ ve vztahu k transatlantickým partnerům - USA a Velké Británii. Dohoda, známá jako Komplexní dohoda o investicích mezi EU a Čínou (CAI), byla podepsána 30. prosince a může trvat přibližně rok před jejím konečným vstupem v platnost. Evropská komise očekává, že se tak stane počátkem roku 2022. Před tím je ještě třeba provést významnou technickou práci a ratifikaci Evropským parlamentem, kde se zelená frakce staví proti ústupkům Číně.


Dohoda významně rozšiřuje přístup evropských společností na čínský trh, zlepšuje podmínky pro podnikání v Číně a stanoví pravidla pro „spravedlivou hospodářskou soutěž“. Podle odborníků z EU to byl nejúspěšnější pokus Evropské unie o „resetování“ vztahů s druhou světovou ekonomikou. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen uvedla, že svět musí posílit vztahy mezi EU a Čínou, zejména v souvislosti s pandemií koronavirů. Dohoda podle ní posílí spolupráci mezi dvěma největšími ekonomickými bloky v oblasti obchodu a investic. Čínský prezident Si Ťin-pching vyjádřil názor, že dohoda „prokazuje odhodlání Číny otevřít svou ekonomiku světu“. Čínský tisk označil dohodu za „novoroční dárek světu“.


USA a Británie, které zaujaly vůči Pekingu tvrdý postoj, zase přímo obvinily EU z porušování zásad západní solidarity. Podle evropských médií k podpisu dohody přispěla hlavně německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž země předsedala Evropské unii po celou druhou polovinu roku 2020. Pozorovatelé jsou přesvědčeni, že dohoda slouží především zájmům německého podnikání, které je lhostejné jak k lidským právům v Číně, tak k prohlubujícímu se obchodnímu konfliktu mezi ČLR a Spojenými státy.


Podpis dohody s Čínou byl zároveň pro Evropskou unii nesmírně důležitý. Obchodní obrat mezi těmito dvěma obchodními bloky dosahuje 1,5 miliardy eur denně, Čína je po USA druhým největším obchodním partnerem EU. Evropské investice do čínské ekonomiky přesáhly 140 miliard eur, přičemž nejméně polovina v průmyslovém sektoru. Německé automobilky zaujaly v Číně obzvláště silné postavení. Evropa může zase počítat s čínskými investicemi, které rychle rostou a přiblížily se hranici 120 miliard eur.


Na současnou dohodu se v Bruselu pohlíží jako na předpoklad pro vytvoření zóny volného obchodu, která dá silný impuls hospodářskému rozvoji. Evropané věří, že dohoda umožní evropským společnostem soutěžit na stejné úrovni se státními čínskými společnostmi. Dohoda stanoví, že čínští partneři se zavazují poskytovat údaje o vládních dotacích, které jim byly poskytnuty, a nebudou vyžadovat povinný převod technologií od zahraničních investorů.
Jedním z nejspornějších problémů během jednání bylo pracovní právo, protože Čína je často obviňována z nucené a dětské práce. Vedení ČLR však ujistilo Evropany, že udělá vše pro ratifikaci příslušných úmluv ILO (Mezinárodní organizace práce). Obránci lidských práv na Západě v této souvislosti uvedli, že nevěří slibům Pekingu.


Podle amerických pozorovatelů představuje dohoda Číny s EU hrozbu pro transatlantické vztahy a Evropa představila „nechtěný dar“ nastupujícímu americkému prezidentovi Joe Bidenovi. V praxi se Číně podařilo překonat obchodní omezení uvalená Trumpovou administrativou. Spojené státy se zejména pokusily zablokovat vývoz čínského zboží vyrobeného v „převýchovných táborech“, zejména v autonomní oblasti Sin-ťiang Uygur. Čínský zákrok proti protestům za lidská práva v Hongkongu byl ještě kritizován. Dohoda byla nepopiratelným triumfem Pekingu, který dokázal uzavřít dohodu navzdory mezinárodní kritice a nyní může počítat s tím, že evropské investice vyrovnají odchod amerických společností.


Matthew Pottinger, kurátor čínského směru v odcházející administrativě USA, uvedl, že všechny politické strany a vůdce Kongresu byli odrazeni, že Evropská unie se rozhodla podepsat dohodu s Čínou bez čekání na inauguraci nového amerického prezidenta. Řekl, že byrokrati v Bruselu by měli vědět, že Čína pokračuje v budování mnoha továren využívajících nucené práce, stovky tisíc Ujgurů jsou drženy v „nápravných táborech.“ Peking navíc účinně zrušil hongkongskou autonomii a odsoudil aktivisty v oblasti lidských práv k drakonickým podmínkám.


Američtí političtí analytici zároveň zastávají názor, že podpis dohody je nepochybně velkým vítězstvím Číny a osobně prezidenta Xi. Nově zvolený prezident Joe Biden bude nyní mnohem obtížnější vytvořit protičínskou koalici. Řada evropských pozorovatelů se domnívá, že to, co se stalo, je přirozené: vzhledem k oslabení americké moci hledá Evropská unie nové partnery a nové trhy. Evropa však zaplatila vysokou cenu za přístup na největší světový trh a obětovala transatlantickou solidaritu a lidská práva obchodním zájmům.
https://inosmi.ru/politic/20210111/248883431.html


Po sedmi letech intenzivních jednání uzavřely Evropská unie a Čína globální investiční dohodu, která v západních médiích vyvolala velmi kontroverzní reakce. Někteří to označili za „historické“ a důležité pro Evropu, jiní za „kapitulující“ a prospěšné především pro Peking. Podle rakouského „Standartu“ je tato dohoda „zradou“ ve vztahu k transatlantickým partnerům - USA a Velké Británii. Dohoda, známá jako Komplexní dohoda o investicích mezi EU a Čínou (CAI), byla podepsána 30. prosince a může trvat přibližně rok před jejím konečným vstupem v platnost. Evropská komise očekává, že se tak stane počátkem roku 2022. Před tím je ještě třeba provést významnou technickou práci a ratifikaci Evropským parlamentem, kde se zelená frakce staví proti ústupkům Číně. Dohoda významně rozšiřuje přístup evropských společností na čínský trh, zlepšuje podmínky pro podnikání v Číně a stanoví pravidla pro „spravedlivou hospodářskou soutěž“. Podle odborníků z EU to byl nejúspěšnější pokus Evropské unie o „resetování“ vztahů s druhou světovou ekonomikou. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen uvedla, že svět musí posílit vztahy mezi EU a Čínou, zejména v souvislosti s pandemií koronavirů. Dohoda podle ní posílí spolupráci mezi dvěma největšími ekonomickými bloky v oblasti obchodu a investic. Čínský prezident Si Ťin-pching vyjádřil názor, že dohoda „prokazuje odhodlání Číny otevřít svou ekonomiku světu“. Čínský tisk označil dohodu za „novoroční dárek světu“. USA a Británie, které zaujaly vůči Pekingu tvrdý postoj, zase přímo obvinily EU z porušování zásad západní solidarity. Podle evropských médií k podpisu dohody přispěla hlavně německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž země předsedala Evropské unii po celou druhou polovinu roku 2020. Pozorovatelé jsou přesvědčeni, že dohoda slouží především zájmům německého podnikání, které je lhostejné jak k lidským právům v Číně, tak k prohlubujícímu se obchodnímu konfliktu mezi ČLR a Spojenými státy. Podpis dohody s Čínou byl zároveň pro Evropskou unii nesmírně důležitý. Obchodní obrat mezi těmito dvěma obchodními bloky dosahuje 1,5 miliardy eur denně, Čína je po USA druhým největším obchodním partnerem EU. Evropské investice do čínské ekonomiky přesáhly 140 miliard eur, přičemž nejméně polovina v průmyslovém sektoru. Německé automobilky zaujaly v Číně obzvláště silné postavení. Evropa může zase počítat s čínskými investicemi, které rychle rostou a přiblížily se hranici 120 miliard eur. Na současnou dohodu se v Bruselu pohlíží jako na předpoklad pro vytvoření zóny volného obchodu, která dá silný impuls hospodářskému rozvoji. Evropané věří, že dohoda umožní evropským společnostem soutěžit na stejné úrovni se státními čínskými společnostmi. Dohoda stanoví, že čínští partneři se zavazují poskytovat údaje o vládních dotacích, které jim byly poskytnuty, a nebudou vyžadovat povinný převod technologií od zahraničních investorů. Jedním z nejspornějších problémů během jednání bylo pracovní právo, protože Čína je často obviňována z nucené a dětské práce. Vedení ČLR však ujistilo Evropany, že udělá vše pro ratifikaci příslušných úmluv ILO (Mezinárodní organizace práce). Obránci lidských práv na Západě v této souvislosti uvedli, že nevěří slibům Pekingu. Podle amerických pozorovatelů představuje dohoda Číny s EU hrozbu pro transatlantické vztahy a Evropa představila „nechtěný dar“ nastupujícímu americkému prezidentovi Joe Bidenovi. V praxi se Číně podařilo překonat obchodní omezení uvalená Trumpovou administrativou. Spojené státy se zejména pokusily zablokovat vývoz čínského zboží vyrobeného v „převýchovných táborech“, zejména v autonomní oblasti Sin-ťiang Uygur. Čínský zákrok proti protestům za lidská práva v Hongkongu byl ještě kritizován. Dohoda byla nepopiratelným triumfem Pekingu, který dokázal uzavřít dohodu navzdory mezinárodní kritice a nyní může počítat s tím, že evropské investice vyrovnají odchod amerických společností. Matthew Pottinger, kurátor čínského směru v odcházející administrativě USA, uvedl, že všechny politické strany a vůdce Kongresu byli odrazeni, že Evropská unie se rozhodla podepsat dohodu s Čínou bez čekání na inauguraci nového amerického prezidenta. Řekl, že byrokrati v Bruselu by měli vědět, že Čína pokračuje v budování mnoha továren využívajících nucené práce, stovky tisíc Ujgurů jsou drženy v „nápravných táborech.“ Peking navíc účinně zrušil hongkongskou autonomii a odsoudil aktivisty v oblasti lidských práv k drakonickým podmínkám. Američtí političtí analytici zároveň zastávají názor, že podpis dohody je nepochybně velkým vítězstvím Číny a osobně prezidenta Xi. Nově zvolený prezident Joe Biden bude nyní mnohem obtížnější vytvořit protičínskou koalici. Řada evropských pozorovatelů se domnívá, že to, co se stalo, je přirozené: vzhledem k oslabení americké moci hledá Evropská unie nové partnery a nové trhy. Evropa však zaplatila vysokou cenu za přístup na největší světový trh a obětovala transatlantickou solidaritu a lidská práva obchodním zájmům. https://inosmi.ru/politic/20210111/248883431.html

První reakce z USA na tuto dohodu


The Hill (USA): Rusko musí být součástí reakce USA na evropskou kampaň Číny


EU nedávno oznámila investiční dohodu s Čínou, o které se jednalo sedm let, a její dokončení se shodovalo s koncem německého funkčního období předsedy Rady Evropské unie.


Ne každý splnil tuto dohodu se souhlasem a mnoho kritiků si povšimlo, že seznam drobných ústupků, které Čína učinila - například vágní sliby o zlepšení pracovních podmínek v podnicích - neobsahoval sliby pořádat veřejné soutěže, podepisovat dohodu WTO zadávání veřejných zakázek nebo přijmout systém investičních soudů, který umožňuje řešení sporů mezi investory.


Dokonce i Financial Times vstřícný k EU prohlásil dohodu za „strategické vítězství“ Číny.


Tuto dohodu zatím nelze nazvat hotovou věcí, protože schvalovací proces může trvat až do roku 2022. Tato dohoda bude muset projít právním přezkumem, bude muset být přeložena do mnoha jazyků, poté ji budou muset schválit vlády zemí EU, Evropský parlament a národní parlamenty.


Spojené státy mají tedy čas vysvětlit Evropě, jaké mohou mít důsledky jejího sblížení s Čínou.


Spojené státy by měly Evropě vysvětlit marnost snahy přimět Čínu, aby dodržovala smlouvu, zatímco Čína požaduje přenos technologií, krade technologii, ke které má odepřen přístup, a porušuje normy práv pracovníků, které, jak se zdá, slíbila dodržovat. Američané se ze své vlastní zkušenosti dozvěděli, že tyto pokusy jsou odsouzeny k neúspěchu.


Pokud to k ničemu nevede, měly by Spojené státy Evropě připomenout, že aktivity evropských společností, které mají vazby na Čínu (tj. Do kterých se Číňanům podařilo proniknout), budou podrobeny kontrole, pokud se pokusí podnikat ve Spojených státech nebo se zaregistrovat na amerických akciích. výměny. Náznak povahy vztahu EU se Spojenými státy pochází z jejích pokusů regulovat americké technologické společnosti, aby spíše posílily své vlastní technologické odvětví, než aby vytvářely příznivější obchodní prostředí. Tento přístup shora dolů je dobře známý Pekingu, který se jistě pokusí manipulovat s procesy v Evropské unii, aby potlačil své americké konkurenty a zvýšil míru závislosti Evropy na Číně.


Pokud však Evropa bude i nadále trvat na své „strategické autonomii“, měl by Washington tuto touhu splnit stažením své armády z Evropy. NATO není bez americké armády nic.


Spojené státy pak budou muset vyvinout úsilí o opětovné sestavení Velké trojky.


V ideálním světě by Evropská unie byla ve spojenectví se Spojenými státy, aby mohly společně pracovat na řešení výzev Ruska a Číny. Pokud však Evropská unie spojí s Čínou, neměly by USA marně bojovat o evropskou pozornost. Amerika se musí vyrovnat s Ruskem, aby vyrovnala čínskou moc.


Nepůjde o první kampaň Spojených států, Británie a Ruska. Na této nové kampani se navíc zúčastní další partneři, jmenovitě účastníci čtyřstranného bezpečnostního dialogu - USA, Indie, Japonsko a Austrálie, kteří nedávno uspořádali společná vojenská cvičení.


Je známo, že vůdci Velké Británie a Spojených států byli během druhé světové války podezřelí z vůdce Sovětského svazu, to znamená, že západní města již tuto formu interakce znají. S ohledem na tuto skutečnost nebude snadné získat Moskvu na svou stranu - co dělat se všemi těmi sankcemi, které USA nazývají „moskevskou politikou“ - ale která jiná země má společnou hranici s Čínou dlouhou 4 200 kilometrů? (Indie má ve skutečnosti takovou hranici s Čínou, ale o tom níže.)


Ve Spojeném království bude Rusko muset dodržovat některá omezení. Samozřejmě to neudělá, takže Britové budou muset použít „policejní obušek“, když poprvé podezřívá ruské „speciální služby“ ze špatných úmyslů. Totéž by mělo být provedeno podruhé a potřetí. Po hackerském útoku na systémy Solar Winds může být Rusko pravděpodobně nuceno dodržovat „pravidla kybernetického provozu“, aby zmírnilo nadšení svých agentů.


Putin se bude ze svého štěstí upřímně radovat, protože ví, že je ve vztahu s Čínou v pozici mladšího partnera, takže pro něj je mnohem výhodnější být ve stejném týmu s USA a Spojeným královstvím. Vzhledem k pocitům, které v Rusku vyvolávají vzpomínky na druhou světovou válku, bude Moskva pravděpodobně chtít ve spolupráci se svými partnery z druhé světové války porazit fašismus, který má tentokrát čínské rysy.


Tímto způsobem mohou být Spojené státy schopny navázat „přítomnost“ Ruska na severní hranici Číny, zatímco Amerika a Spojené království budou usilovat o posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti s Indií podél jejích 3 400 km hranic s Čínou. Japonsko a Austrálie budou operovat na východ od Číny, což zase donutí malé státy, jako je Vietnam, k posílení vztahů se Spojenými státy a jejich partnery.


Nejde o úplné ignorování Evropy, ale nejde o prioritní cíl. Pokud bude možné ovládnout Čínu jiným směrem, bude možné s Evropou spolupracovat, pokud takové příležitosti nastanou.


Polsku a Maďarsku se mezitím již podařilo rozhněvat Evropskou unii prohlášením své suverenity, a je docela možné, že mají zájem vyhnout se čínskému vlivu a posílit své vztahy se Spojenými státy a Velkou Británií. Ukrajina a Bělorusko jsou v obtížnější situaci, protože jsou nuceny postavit se Rusku, a je nepravděpodobné, že učiní volbu, která posílí pozici Moskvy.


USA by měly vyvinout tlak na Evropu a využít své dvoustranné dohody k narušení nových vztahů kontinentu s Čínou.


Nejtěžší úkol však leží na bedrech Washingtonu, protože Kongres, příznivci sankcí a významná část zahraničněpolitického společenství usilují o rozpuštění druhé studené války. Při současné úrovni spolupráce s Evropou existuje mnoho dlouhodobých osobních, profesních a finančních vztahů, ale toto je Evropa studené války, Evropa, která přestala existovat v roce 1991, tedy před 30 lety, Evropa, která je na cestě.


James Durso je generálním ředitelem poradenské společnosti Corsair. Byl členem Komise pro uzavření a reorganizaci vojenských základen a Komise pro státní vojenské smlouvy v Iráku a Afghánistánu. 20 let sloužil v americkém námořnictvu se specializací na logistiku a bezpečnostní pomoc. Působil v Kuvajtu a Saúdské Arábii a sloužil jako zásobovací důstojník na USS SKATE.
https://inosmi.ru/politic/20210111/248885939.html


První reakce z USA na tuto dohodu The Hill (USA): Rusko musí být součástí reakce USA na evropskou kampaň Číny EU nedávno oznámila investiční dohodu s Čínou, o které se jednalo sedm let, a její dokončení se shodovalo s koncem německého funkčního období předsedy Rady Evropské unie. Ne každý splnil tuto dohodu se souhlasem a mnoho kritiků si povšimlo, že seznam drobných ústupků, které Čína učinila - například vágní sliby o zlepšení pracovních podmínek v podnicích - neobsahoval sliby pořádat veřejné soutěže, podepisovat dohodu WTO zadávání veřejných zakázek nebo přijmout systém investičních soudů, který umožňuje řešení sporů mezi investory. Dokonce i Financial Times vstřícný k EU prohlásil dohodu za „strategické vítězství“ Číny. Tuto dohodu zatím nelze nazvat hotovou věcí, protože schvalovací proces může trvat až do roku 2022. Tato dohoda bude muset projít právním přezkumem, bude muset být přeložena do mnoha jazyků, poté ji budou muset schválit vlády zemí EU, Evropský parlament a národní parlamenty. Spojené státy mají tedy čas vysvětlit Evropě, jaké mohou mít důsledky jejího sblížení s Čínou. Spojené státy by měly Evropě vysvětlit marnost snahy přimět Čínu, aby dodržovala smlouvu, zatímco Čína požaduje přenos technologií, krade technologii, ke které má odepřen přístup, a porušuje normy práv pracovníků, které, jak se zdá, slíbila dodržovat. Američané se ze své vlastní zkušenosti dozvěděli, že tyto pokusy jsou odsouzeny k neúspěchu. Pokud to k ničemu nevede, měly by Spojené státy Evropě připomenout, že aktivity evropských společností, které mají vazby na Čínu (tj. Do kterých se Číňanům podařilo proniknout), budou podrobeny kontrole, pokud se pokusí podnikat ve Spojených státech nebo se zaregistrovat na amerických akciích. výměny. Náznak povahy vztahu EU se Spojenými státy pochází z jejích pokusů regulovat americké technologické společnosti, aby spíše posílily své vlastní technologické odvětví, než aby vytvářely příznivější obchodní prostředí. Tento přístup shora dolů je dobře známý Pekingu, který se jistě pokusí manipulovat s procesy v Evropské unii, aby potlačil své americké konkurenty a zvýšil míru závislosti Evropy na Číně. Pokud však Evropa bude i nadále trvat na své „strategické autonomii“, měl by Washington tuto touhu splnit stažením své armády z Evropy. NATO není bez americké armády nic. Spojené státy pak budou muset vyvinout úsilí o opětovné sestavení Velké trojky. V ideálním světě by Evropská unie byla ve spojenectví se Spojenými státy, aby mohly společně pracovat na řešení výzev Ruska a Číny. Pokud však Evropská unie spojí s Čínou, neměly by USA marně bojovat o evropskou pozornost. Amerika se musí vyrovnat s Ruskem, aby vyrovnala čínskou moc. Nepůjde o první kampaň Spojených států, Británie a Ruska. Na této nové kampani se navíc zúčastní další partneři, jmenovitě účastníci čtyřstranného bezpečnostního dialogu - USA, Indie, Japonsko a Austrálie, kteří nedávno uspořádali společná vojenská cvičení. Je známo, že vůdci Velké Británie a Spojených států byli během druhé světové války podezřelí z vůdce Sovětského svazu, to znamená, že západní města již tuto formu interakce znají. S ohledem na tuto skutečnost nebude snadné získat Moskvu na svou stranu - co dělat se všemi těmi sankcemi, které USA nazývají „moskevskou politikou“ - ale která jiná země má společnou hranici s Čínou dlouhou 4 200 kilometrů? (Indie má ve skutečnosti takovou hranici s Čínou, ale o tom níže.) Ve Spojeném království bude Rusko muset dodržovat některá omezení. Samozřejmě to neudělá, takže Britové budou muset použít „policejní obušek“, když poprvé podezřívá ruské „speciální služby“ ze špatných úmyslů. Totéž by mělo být provedeno podruhé a potřetí. Po hackerském útoku na systémy Solar Winds může být Rusko pravděpodobně nuceno dodržovat „pravidla kybernetického provozu“, aby zmírnilo nadšení svých agentů. Putin se bude ze svého štěstí upřímně radovat, protože ví, že je ve vztahu s Čínou v pozici mladšího partnera, takže pro něj je mnohem výhodnější být ve stejném týmu s USA a Spojeným královstvím. Vzhledem k pocitům, které v Rusku vyvolávají vzpomínky na druhou světovou válku, bude Moskva pravděpodobně chtít ve spolupráci se svými partnery z druhé světové války porazit fašismus, který má tentokrát čínské rysy. Tímto způsobem mohou být Spojené státy schopny navázat „přítomnost“ Ruska na severní hranici Číny, zatímco Amerika a Spojené království budou usilovat o posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti s Indií podél jejích 3 400 km hranic s Čínou. Japonsko a Austrálie budou operovat na východ od Číny, což zase donutí malé státy, jako je Vietnam, k posílení vztahů se Spojenými státy a jejich partnery. Nejde o úplné ignorování Evropy, ale nejde o prioritní cíl. Pokud bude možné ovládnout Čínu jiným směrem, bude možné s Evropou spolupracovat, pokud takové příležitosti nastanou. Polsku a Maďarsku se mezitím již podařilo rozhněvat Evropskou unii prohlášením své suverenity, a je docela možné, že mají zájem vyhnout se čínskému vlivu a posílit své vztahy se Spojenými státy a Velkou Británií. Ukrajina a Bělorusko jsou v obtížnější situaci, protože jsou nuceny postavit se Rusku, a je nepravděpodobné, že učiní volbu, která posílí pozici Moskvy. USA by měly vyvinout tlak na Evropu a využít své dvoustranné dohody k narušení nových vztahů kontinentu s Čínou. Nejtěžší úkol však leží na bedrech Washingtonu, protože Kongres, příznivci sankcí a významná část zahraničněpolitického společenství usilují o rozpuštění druhé studené války. Při současné úrovni spolupráce s Evropou existuje mnoho dlouhodobých osobních, profesních a finančních vztahů, ale toto je Evropa studené války, Evropa, která přestala existovat v roce 1991, tedy před 30 lety, Evropa, která je na cestě. James Durso je generálním ředitelem poradenské společnosti Corsair. Byl členem Komise pro uzavření a reorganizaci vojenských základen a Komise pro státní vojenské smlouvy v Iráku a Afghánistánu. 20 let sloužil v americkém námořnictvu se specializací na logistiku a bezpečnostní pomoc. Působil v Kuvajtu a Saúdské Arábii a sloužil jako zásobovací důstojník na USS SKATE. https://inosmi.ru/politic/20210111/248885939.html

no podla mna, place na blbom hrobe. Putin bude cely stastny za nejaku dohodu s USA a Britaniou (hoci vie, ze po porazke Ciny si s nou USA vytru zadok a zautocia na Rusko plne ekonomicky a bez Ciny by malo Rusko znacny problem, nehovoriac o tom, ze v pripade porazky Ciny Rusko bude mat zrazu dlhu hranicu s nepriatelom, ktoreho si samo vytvorilo na ziadost USA), pricom ked spacha nieco, co sa nebude pacit jeho kvazipartnerom, dostane po "packach" a o tom, ze nieco spachalo, rozhodnu oni:-))
To nevymyslis:-)) po tom, co mu nicili ekonomiku, obklucovali ho vojenskymi zakladnami, snaha o presadenie USA v Arktide, podnecovanie farebnych revolucii vsade v okoli hranic, co priviedlo Rusov k vystavbe dvoch novych plynovodov do Ciny, exportu potravin do Ciny, posilneniu spoluprace pri obchadzani USD, posilneni vojenskej spoluprace s Cinou, posun technologii na vytvorenie "early warning system" voci americkym raketam bude Putin cely stastny, ked to zahodi:-)) ....a nebodaj tomu aj veri dotycny


no podla mna, place na blbom hrobe. Putin bude cely stastny za nejaku dohodu s USA a Britaniou (hoci vie, ze po porazke Ciny si s nou USA vytru zadok a zautocia na Rusko plne ekonomicky a bez Ciny by malo Rusko znacny problem, nehovoriac o tom, ze v pripade porazky Ciny Rusko bude mat zrazu dlhu hranicu s nepriatelom, ktoreho si samo vytvorilo na ziadost USA), pricom ked spacha nieco, co sa nebude pacit jeho kvazipartnerom, dostane po "packach" a o tom, ze nieco spachalo, rozhodnu oni:-)) To nevymyslis:-)) po tom, co mu nicili ekonomiku, obklucovali ho vojenskymi zakladnami, snaha o presadenie USA v Arktide, podnecovanie farebnych revolucii vsade v okoli hranic, co priviedlo Rusov k vystavbe dvoch novych plynovodov do Ciny, exportu potravin do Ciny, posilneniu spoluprace pri obchadzani USD, posilneni vojenskej spoluprace s Cinou, posun technologii na vytvorenie "early warning system" voci americkym raketam bude Putin cely stastny, ked to zahodi:-)) ....a nebodaj tomu aj veri dotycny

Všechny tyhle úvahy vyhasínajících atlantistů jsou vlhké sny , ale bez dostatečné zdrojové báze se moho obklopovat základnami akorát tak sami . Je to příprava na minulou válku . Svět - a nejen pozice Číny a Ruska separátně, ale i pozice jejich účelového spojenectví - dává těmhle plánům Londýna a jejich americké clintonovské odnože charakter hry s cínovými vojáčky . Nezapomeňme. kdo drží důležitou kartu hybridní války ( a jiné války už se asi nikdy nepovedou !) - a tím jsou mejnstrímová globalizovaná media. Ti budou pořád nafukovat sílu obnovené osy Londýn-Washington , aby alespoň psychologicky zapůsobily na
své otroky.


Všechny tyhle úvahy vyhasínajících atlantistů jsou vlhké sny , ale bez dostatečné zdrojové báze se moho obklopovat základnami akorát tak sami . Je to příprava na minulou válku . Svět - a nejen pozice Číny a Ruska separátně, ale i pozice jejich účelového spojenectví - dává těmhle plánům Londýna a jejich americké clintonovské odnože charakter hry s cínovými vojáčky . Nezapomeňme. kdo drží důležitou kartu hybridní války ( a jiné války už se asi nikdy nepovedou !) - a tím jsou mejnstrímová globalizovaná media. Ti budou pořád nafukovat sílu obnovené osy Londýn-Washington , aby alespoň psychologicky zapůsobily na své otroky.

To co vykukuje z příspěvku TauRuse , vypadá jako nedělní chvilka poezie ,v domově duševně postižených.
Silně to připomíná scénu , kdy Hitler posouval po mapě neexistující divize.


To co vykukuje z příspěvku TauRuse , vypadá jako nedělní chvilka poezie ,v domově duševně postižených. Silně to připomíná scénu , kdy Hitler posouval po mapě neexistující divize.

Hysterická reakce pindosů a malobritů mě potěšila.
"Tlusté tělo" Evropy, díky kterému se chystali nějakou dobu přežít, jím uníká do cizí náruče, přes sliby, že vše se vrátí do starých koleji, jako při Obamě.
Proto taková humorná snaha zajístit pro svoje hladové krky jiné "tučné tělo", kterému možná jednou slíbí i "zlaté Jelcinové časy". :-)


Hysterická reakce pindosů a malobritů mě potěšila. "Tlusté tělo" Evropy, díky kterému se chystali nějakou dobu přežít, jím uníká do cizí náruče, přes sliby, že vše se vrátí do starých koleji, jako při Obamě. Proto taková humorná snaha zajístit pro svoje hladové krky jiné "tučné tělo", kterému možná jednou slíbí i "zlaté Jelcinové časy". :-)

Hysterická reakce pindosů a malobritů mě potěšila.


Iste sú to hysterické reakcie, ale je aj pravdou, že Brusel v podstate urobil zadok z vlastných úst, keď sa dohodol s Čínou lebo v podstate nielen priznali, že aplikujú dvojité metre, ale aj majú totálne u zadku tzv ľudské práva:
https://www.gatestoneinstitute.org/16929/eu-china-investment-deal


A teraz môžeme hádať kto ako to využije vo svojej politike v rámci EU voči Bruselu.


[quote="pid:448, uid:158"]Hysterická reakce pindosů a malobritů mě potěšila.[/quote] Iste sú to hysterické reakcie, ale je aj pravdou, že Brusel v podstate urobil zadok z vlastných úst, keď sa dohodol s Čínou lebo v podstate nielen priznali, že aplikujú dvojité metre, ale aj majú totálne u zadku tzv ľudské práva: https://www.gatestoneinstitute.org/16929/eu-china-investment-deal A teraz môžeme hádať kto ako to využije vo svojej politike v rámci EU voči Bruselu.

Moderátor

740
6
4
Živá ukážka
Zadajte minimálne 10 znak(y/ov)
UPOZORNENIE: Spomenuli ste používateľov %MENTIONS%, no oni túto správu nevidia a nedostanú oznámenie
Ukladá sa…
Uložené
S vybrat(ou/ými) položk(ou/ami) Zrušiť výber príspevkov Zobraziť vybraté príspevky
Všetky príspevky v tejto téme budú odstránen(é/ý)
Čakajúci koncept… Kliknutím sa vrátite k úpravám
Zahodiť koncept