### Osobnost a vůle adepta egregoru Taková energetická závislost nejen že může být získána v dospělosti, ale může být následkem toho, že člověk vyrůstal a vyrostl pod egregoriálním řízením (vlivem). V tomto případě může být energetická závislost podepřena informačně tak, že egregoriální vedení člověka oddělovalo (chránilo) celý jeho život před stykem (střetem) s egregoriálně cizí nebo egregoriálně nepřijatelnou informací. V důsledku toho člověk může mít velmi ucelený charakter, ucelený světonázor, rozvinutou kulturu vnímání světa a myšlení, avšak v jeho vnitřním světě prakticky nebudou žádné egregoriálně nepřijatelné informace a při střetu (kontaktu) s nimi ve společnosti se jejich příjem a zpracování budou zkreslovat, převracet, blokovat egregoriálním vybuzením (exitací) jeho psychiky informací jiné tematické orientace, posedlostmi (obsesemi), blokováním paměti nebo energetickou nepohodou (diskomfortem), narušující tok (plynutí) jemu vlastních energoinformačních procesů a bránící obnově (rekonstrukci) jednoty emocionálního a smyslového systému, (ú)plnosti a celistvosti duše. Osobnost člověka je v tomto případě v informačním smyslu, jednoduše řečeno, více méně zlomkem (fragmentem) egregoru, „neposkvrněným“ egregoriálně cizí informací, který je otištěn (vtělen) do biomasy a vůle takovéhoto člověka není svobodná, neboť nemůže vybočit (uniknout) z rámce egregoriální zacílenosti (směřování k cíli) v důsledku panujícího egregoriálního vedení. Osobnost takového člověka se podobá kazetě, na kterou je zapsána (nahrána) pouze egregoriálně vyhovující informace a kterou egregor ochraňuje jak před vymazáním, tak i před zápisem jemu ne vlastních informací. Pokud jsou při tom pro osobnost takového člověka příznačné magické, senzibilní (paranormální) nebo jiné „nadpřirozené schopnosti“, tak jsou to vlastnosti jednotlivosti, neboť tento člověk nepřestává být nedílnou (sou)částí – nevolníkem egregoru, pod jehož vedením se utvořila (zformovala) jeho osobnost. Svobodu vůle může získat, pouze když nepřipustí blokování egregoriálně cizí (vzdálené) informace ve své psychice a na jejím základě vědomě sestaví (vybuduje) své chování. Získá(vá)ní svobody může probíhat za pomoci druhých lidí a za pomoci zásahu Shora z milosti Boží; přičemž se nějakým způsobem změní i egregor-vládce (pán). To znamená, že egregor může strhnout a unést osobnost (v jakémkoliv věku), jako oceánský proud lodičku s rybářem: rybář má svobodnou vůli, ale může být zbaven ponětí o tom, že se nachází v oceánském proudu, a (zbaven) energetických možností, aby efektivně projevil svobodnou vůli a dostal se z proudu, který ho unáší neznámo kam. Protože biopolový vpád (vniknutí) je možný pouze za podmínky energoinformační celistvosti určitých fragmentů psychiky člověka (nebo celé psychiky) a egregoru (nebo jiného pokušitele (původce posedlosti)), je jedním z prostředků ochrany energoinformační odlišnost psychického uspořádání (sestavení) od egregoru (nebo od jiného pokušitele). To předpokládá řízení zároveň, v jednom myšlenkovém procesu, emocí a smyslů: to znamená, že je potřeba ve vědomí podnítit a pevně udržovat proud egregoriálně cizí informace v jednotě emocionálního a smyslového systému (pořádku) duše ihned po zjištění pokusu o biopolové vniknutí. To se týká ochrany pomocí svých osobních prostředků před všemi vpády do psychiky z vnějšku ( před běsy,senzibily a zjevně vnucovanými názory prostřednictvím kultury), nikoliv pouze egregoriálních napadení (útoků). Pokud je však člověk schopen vědomě a účelně (cíleně) ovládat (řídit) svou citlivost (vnímavost) a rozpoznávací schopnost, pak může do svého vnitřního světa vědomě přijmout program, strategii a cíle vniknutí (vpádu,napadení) a zacházet s nimi tak, jak považuje za vhodné (účelné): ztotožnit se s nimi a přijmout je k provedení; vzít na vědomost za účelem následného pochopení; přijmout je, aby jim aktivně vzdoroval. Ale ve všech jmenovaných případech existuje možnost toho, že nějaká informace jím (člověkem) bude objektivně (de facto) přijata v jím nevnímaných obrazech, tzn. projde pod prahem jeho vnímavosti (citlivosti), mimo jeho rozlišování (rozlišovací schopnost). Taková informace je v podstatě informační minou, která může být aktivována později. Čili proniknutí (invaze) do psychiky se v tomto případě přesto uskuteční, bude mít jistý (částečný) úspěch, pokud možno dostatečný z hlediska jeho organizátorů. Blokování takové možnosti plně odpovídá již zmíněné radě: nejen že se běsy a ďábel nesmí v(y)zívat (vyvolávat)(rouhat se, proklínaje a nadávaje), ale i když se sami od sebe objeví, je nutné je odmítnout a nevstupovat do spojení (komunikace) pod žádnou záminkou; to samé se týká i vztahů s egregory, rozpoznanými jako agresoři, lámající a převracející vůli člověka. Pokud společnost není rozdělena na mágy, utvářející si svůj (nepokrytý) či „anonymní“ (skrytý) status všeho-si-dovolování, a podřízený (závislý) nemyslící dav, potom egregor představuje soubornou (souhrnou, celistvou) osobnost mnoha do něho náležících lidí, nesoucí jejich souhrnný životní postoj, paměť, intelekt, světonázor a další kategorie, včetně těch fragmentálně rozprostřených v duších mnoha lidí. Egregor je společensky podmíněným nadoosob(nost)ním prostředkem slaďování (koordinace) činnosti mnoha lidí, z nichž každý sám (osobně) nese pouze určitou část znalostí a návyků, nevyhnutelných k jejich realizaci ve společenských procesech, které zahrnují jejich dílčí činnost. Egregor je v tomto případě společným vlastnictvím všech, pokud není znečišťen lží; egregor znečištěný lží je kolektivní (společné) šílenství (posedlost, zběsilost) jako jednotlivců v podstatě rozumných lidí, které je nebezpečné jak pro nezúčastněné v něm, tak i pro účastníky, a to i bez dopadu na egregor mágů a šamanů; je to kaskádovitý (postupný) přetvářeč (transformátor) osobních lží a chyb do kolektivní neschopnosti (nezpůsobilosti), chyb, utrpení a společenské katastrofy. Pokud ve společnosti existuje nějaká skupina, která se vyznačuje určitými libovolnými příznaky (včetně kouření, pití alkoholu, styl v hudbě nebo jiných uměních, světonázor, ideologie atp.), potom se skrze ni rodí i odpovídající egregor, s jeho vlastní egregoriální koordinací činnosti a životních cest (osudů) do něho spadajících osob, která se více či méně zřetelně projeví na okolní společenské situaci. Egregor jako energo-informační systém, nesoucí stabilní zacílenost činnosti, také může zpřetrhat a /nebo zvrátit proces osvojení si člověkem toho, co je mu v (rámci) Rozlišení (rozeznávání) odhaleno, pokud se člověk, byť patřící do určitého egregoru, přesto střetl s egregoriálně nepřijatelnou informací. Jsouce nadosob(nost)ním faktorem ve vztahu k člověku, egregor může dokonce zabít, vyléčit (uzdravit) nebo ochránit jednotlivého člověka (jedince), působíce jak bezprostředně na něho, tak i na vývoj (rozvinutí) okolností skrze (prostřednictvím) jím ovládané jiné lidi ( a v řadě případů zvířata atd.). Nicméně, byť je libovolný lidský egregor nadosobnostním faktorem, schopným více či méně vyjádřeného (uplatněného) řízení do něj náležejících lidí-individuí, není to Skutečný Bůh, Tvůrce a Všedržitel (Všemohoucí); egregor je výplodem lidí, jejich kolektivním biopolem-“duchem“ (energie biopolí a jimi nesené informace), omezeně (do určité míry) schopný činnosti bez nich samotných (lidí), poněvadž aktéry jeho působení ve společnosti jsou lidé, jejichž psychika je přimknuta k egregoru, vědomě či nevědomě určující míru přípustného a nepřípustného ve svých postojích pod jeho vedením. Je historickou realitou, že mnohé egregory, především egregory kultovních rituálů (církví, řádů, „bratrstev“) byly a jsou vytvořeny umělým vypěstováním konceptuálně zdatných (mocných) lidí. V tomto případě je egregor orientován na dosažení konkrétních, konceptuální mocí (přesně) vymezených cílů ve vztahu k egregoriálně závislé společnosti. Takový egregor z podstaty není schopen k vedení (vedoucí úloze) konceptuálně cizích úkolů: to znamená, že egregor, orientovaný (např.) na zotročování, může pouze zotročovat (judaizmus); a naopak egregor orientovaný na souhlas se zotročením a lokajství (slouhovství ) před zotročitelem nemůže (není schopen) plnit vedoucí úlohu v souboji se zotročiteli (ponikajské křesťanské církve). V závislosti na cílové orientaci egregoru může egregor buď zůstat neutrální k pokusům jednotlivých lidí vybočit kvůli plnění egregoriálně cizích úkolů, nebo se může snažit tyto pokusy blokovat: dokonce i fyzickou likvidací lidí, buď narušením jejich zdraví, nebo vytvořením pro ně situací – „masomlýnků“, jejichž vývoj (postup) je zaručen scénářem „automatické“ likvidace nežádoucích (lidí) nastavšími okolnostmi, vyhodnocenými jako vysoce pravděpodobné pro zánik (smrt). To se týká nejen těch, kdo jsou bezprostředně zainteresováni egregoriálně nepřijatelnou informací, ale i těch, kteří jsou určeni egregorem (nebo skrze egregor jeho pány (vládci)) jako potenciální spolupachatelé dosažení pro egregor konceptuálně nepřijatelného cíle; jsou možné také pokusy zprostředkovaného blokování egregoriálně nepřijatelné činnosti lidí nenáležejících do egregoru přes (skrze, prostřednictvím) egregoriálně vedené lidi (a zvířata), žijící s nimi (prvně zmíněnými) ve společenství. Proto jsou některé druhy činnosti ve společnosti možné pouze za podmínky, že člověk odhalí egregoriální vedení (vedení egregorem) jak ve vztahu k sobě, tak i ve vztahu k jemu blízkým lidem, a po osvojení návyků rozdělení svého vnitřního světa a konceptuálně cizích egregorů a jejich periferie, vtělené do konkrétních lidí. To je nutné umět a dělat v rytmu (tempu) plynutí životních událostí: samostatně (odděleně, zvlášť) v linii přímých (odchozích, vysílaných) spojení (relací), i zpětných (přijímaných) spojení v energo-informační výměně, jak s lidmi, s nimiž je člověk-subjekt v kontaktu, tak i bezprostředně s egregory, vládnoucími nad lidmi. Není principiální rozdíl mezi: - podřízení své vůle posedlosti, přijímané (považované) za objektivní pravdu (истина) - energetickým přemožením (potlačením, zdoláním) a následným informačním programováním předtím energeticky potlačené psychiky - posednutí člověka nějakým egregorem, běsem, „senzibilem“ bezprostředně nebo nepřímo skrze zombi-převaděč a jiné zombifikátory (uspávače). Toto vše je pokažení (pokřivení) a potlačení svobodné vůle člověka už v jeho vnitřním světě a potlačení a odstranění živoucího náboženství člověka a Boha. A ochrana před nimi všemi, ovšem už ne osobní (ve smyslu osobní ochrany), je (pouze) jedna – přímé v pravém slova smyslu, bez prostředníků a přímluvců, obracení (dovolání,obracení) se k Všedržiteli v souladu se svědomím: to je totiž informace, která je nejvíc cizí všem egregorům, vytvořeným lidským a (i) nelidským osobním v(ý)kladem (výmysly) záměrně i v důsledku chyb (omylem). Svobodnou vůlí se v těchto souvislostech (kontextu) rozumí především sebekázeň (sebedisciplína) ve výběru cílů a v používání lidských a jiných možností při jejich dosahování.