Zahraničná politika
První informační nástřel ze strany USA o rozdělení sfér vlivu mezi USA, Ruskem a Čínou podle vzoru Jalty 1945

V expertním časopisu The National interest vychází článek:


Aby USA ustály proti Rusku a Číně, musí přistoupit na rozdělení sfér vlivu
https://inosmi.ru/politic/20211012/250681327.html


Globální rozdělení sfér vlivu mezi USA, Ruskem a Čínou může mít po vzoru Jaltské dohody tří velmocí z roku 1945 stejný úspěch pro celý svět.


Spojené státy v současné době čelí vážné hrozbě vedení války na dvou frontách současně s Ruskem a Čínou kvůli jejich rostoucí převaze nad USA v oblasti jaderných, elektromagnetických (EMP) a kybernetických zbraní. Navzdory prohlubujícímu se strategickému a vojenskému selhání USA mnozí, ne -li většina, amerických politiků i nadále věří, že Spojené státy jsou nejmocnější vojenskou velmocí na Zemi. Tato hluboce mylná představa způsobila, že zanedbali obnovu amerického jaderného arzenálu, vytvoření komplexního národního systému protiraketové obrany a systematické posilování národních energetických sítí USA, aby se díky tomu všemu předešlo katastrofickým důsledkům útoku na naši zemi ze strany Ruska nebo Číny. Američtí vůdci musí opustit své idealistické představy o bezpečném a zabezpečeném unipolárním světě, ve kterém jsou Spojené státy široce uznávány jako nejmocnější supervelmoc. Ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Amerika nyní čelí stále těžším, omezenějším a nešikovnějším možnostem a zoufale potřebuje novou a perspektivní velkou strategii, která bude čelit, rozdělovat a ničit toto rostoucí spojenectví mezi dvěma jadernými velmocemi, Čínou a Ruskem.


Aby mohli američtí vůdci vyřešit toto bezprecedentní dilema národní bezpečnosti a zajistit přežití Ameriky, musí nahradit svoji hegemonii - zastaralou a neúspěšnou „skvělou“ strategii - konceptem „strategického omezení“ a udržení globální rovnováhy sil. Tato strategie „omezování“ zachrání cenné americké životy a americké národní zdroje spolu s omezenými vojenskými prostředky a přesměruje je na obranu základních životních zájmů USA. Sníží rizika zbytečné války s americkými protivníky jako jadernými velmocemi, což by na planetě vytvořilo bezpečnější, spolehlivější a doufejme i mírumilovnější situaci.


„Strategické omezení“ znamená, že žádná velká světová velmoc se nebude snažit ovládnout Evropu nebo severovýchodní Asii. Současně to donutí americké spojence nést hlavní břemeno zachování bezpečnosti ve svých regionech a spoléhat se na to, že místní síly vyváží regionální hegemony, jako je Rusko a Čína. Americké vojenské síly zůstanou rozmístěny „za horizontem“, a to buď ve vodách obklopujících USA, nebo na americkém území, přičemž se vyhnou pozicím předního nasazení, kde se vojenská přítomnost USA v podstatě stane „mostem“, který nás svádí k zapojení do zahraničních konfliktů, pokud dojde k agresi, ale ne natolik, aby ochránili spojence USA nebo dokonce zabránili takové agresi.


V souladu s tím by Spojené státy mohly stáhnout své vojenské síly z Evropy, Afriky a Asie, včetně Blízkého východu, aby se snížilo riziko vtažení USA do válek s velmocemi, které by mohly vystavit území USA jaderným nebo elektromagnetickým útokům. Také by se zdrželi invaze a okupace jiných zemí v rámci úsilí o změnu moci a budování nových států. Spojené státy vyšlou expediční síly pouze v případě, že země v její sféře vlivu nebo země, které jsou pro ně životně důležité, jako je západní Evropa a Japonsko, jsou bezprostředně ohroženy nepřátelským útokem. Výjimkou může být zachování omezeného počtu amerických vojáků.


Snížení vojenské přítomnosti USA v zámoří výrazně sníží podporu protiamerického terorismu a hlavně výrazně sníží touhu Ruska a Číny sjednotit se navzájem v opozici vůči USA. V rámci této strategie Amerika konečně opustí neúspěšnou globální válku proti teroru, která v marných válkách s militanty na Blízkém východě promrhala biliony dolarů. Místo toho po dvou desetiletích rozptylování pozornosti, během nichž Rusko a Čína předběhly USA prakticky v každé klíčové oblasti strategické vojenské technologie, budou Spojené státy konečně pokračovat v modernizaci a obnově svého strategického jaderného arzenálu a strategických obranných schopností.


Tato teorie „strategického omezení“ není nová. Prosadili ji někteří prominentní američtí politologové jako John Mearsheimer, Stephen Walt, Robert Pape a Christopher Lane. Historická analýza navíc ukazuje, že většina velmocí, které se z různých důvodů dostaly do stavu hlubokého úpadku, přijala strategii „rozumné zdrženlivosti“ a byla znatelně úspěšnější než státy, které sledovaly jiné politické linie.


Přijetí strategie vyvažování na moři by mohlo být doprovázeno pokračováním diplomatické „mírové ofenzívy“ USA a vyjednáváním dohody o globálních sférách vlivu, která chrání zásadní zájmy USA a odvrací rostoucí pravděpodobnost nezamýšlené a katastrofické války s Ruskem nebo Čínou. Poslední dohodu o rozdělení sfér vlivu podepsali na jaltské konferenci v únoru 1945 prezident Franklin Delano Roosevelt, premiér Winston Churchill a sovětský diktátor Joseph Stalin. Ukázalo se, že je úspěšný při udržování míru mezi velmocemi v Evropě po více než půl století, částečně proto, že Spojené státy udržovaly „přibližnou“ jadernou paritu se Sovětským svazem po celou dobu studené války.


Globální rozdělení vlivových sfér mezi USA, Ruskem a Čínou může mít dnes stejný úspěch pro celý svět. Ruský prezident Vladimir Putin opakovaně prohlásil, že jedním z jeho hlavních úkolů zahraniční politiky je uzavření „nových dohod z Jalty“. V takovém systému by byl svět rozdělen na regiony, z nichž každý by měl svého dominantního regionálního hegemona, s hlavním cílem podporovat stabilitu a mír mezi velmocemi.


Na základě takové dohody si Spojené státy zachovají největší sféru vlivu, včetně celé západní polokoule, západní Evropy, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu, které zůstanou pod ochranou amerického jaderného deštníku. Ruská sféra vlivu bude zahrnovat bývalé sovětské republiky, Srbsko, Írán, Irák, Sýrii a Libyi. Čínskou sféru vlivu může tvořit Severní Korea, Tchaj-wan, Jihočínské moře, Pákistán, Afghánistán, čtyři „marxistické“ země v jihovýchodní Asii a asi půl tuctu afrických zemí, v jejichž čele v současnosti stojí pseudokomunističtí diktátoři. Pokud vedoucí představitelé USA s takovým plánem souhlasili a zavázali se neposílat americká vojska do východní Evropy - s výjimkou případu ruské agrese - pak Rusko, realizující svůj cíl zajistit vojenskou bezpečnost podél své západní hranice, mohlo by přesměrovat svoji pozornost na východ směrem k rostoucí hrozbě ze strany Číny.


Jak moudře řekl starověký čínský stratég Sun Tzu v The Art of War: „Ve válce je první věcí, kterou musíte udělat, zaútočit na strategii nepřítele. A další velmi důležitá věc je zničit nepřátelská spojenectví pomocí diplomacie. “ Spojené státy by dnes mohly dokonce souhlasit s vystoupením z NATO, které bude nadále fungovat spíše jako spojenectví vedené Evropou než USA, výměnou za vystoupení Ruska z jeho spojenectví s Čínou a konec veškeré čínsko-ruské armády a technická spolupráce. Taková komplexní dohoda by uznala a respektovala zásadní zájmy všech tří jaderných velmocí a vyřešila všechny hlavní nevyřešené spory. To minimalizuje potenciální rizika vojenských konfliktů v zájmu zachování míru mezi velmocemi.


Jak vysvětlil Graham Ellison ve svém článku o zahraničních záležitostech, zachování takového míru je pro národní bezpečnost USA zásadní:


I obyčejná válka, která se může změnit v jadernou, může vést ke katastrofě… V tomto ohledu budou američtí politici muset opustit nedosažitelné sny o věcech, o kterých snili, a přijmout fakt, že sféry vlivu zůstanou základem geopolitiky. Toto přijetí bude nevyhnutelně zdlouhavý, kontroverzní a bolestivý proces. Může však také přinést nával strategické kreativity - příležitost dosáhnout něčeho menšího, než je zásadní přehodnocení koncepčního arzenálu národní bezpečnosti USA.


Rusko a Čína již mají své sféry vlivu, poznamenává Ellison, bez ohledu na to, zda jejich vůdci uznávají či neuznávají Spojené státy. Opakované americké vojenské vpády do těchto sfér vlivu po skončení studené války (především v rámci expanze NATO do východní Evropy obecně a zejména do pobaltských zemí) také vyprovokovaly Rusko a Čínu k užší unifikaci ve vojenské sféře.


Spojené státy mají bezpečnostní závazky s více než jednou pětinou všech zemí světa, takže jejich vojenské síly jsou silně přetížené. K řešení tohoto problému by další životaschopnější a politicky přijatelnější alternativou komplexní dohody s Ruskem a Čínou pro Bidenovu administrativu bylo jednostranné stažení vyspělých amerických vojenských sil z východní Evropy, střední Asie, Blízkého východu a Jihočínského moře, Japonska a Korejského poloostrovu ... Vedoucí představitelé USA nadále věří, že čím více spojenců Spojené státy mají, tím bude země bezpečnější a jistější. Mnohem větší rizika však představují závazky vstoupit do konvenčních a případně i jaderných válek s Ruskem a Čínou o země, které pro Spojené státy npředstavují zásadní národní zájmy a vytváří víc rizik, než výhod pro americkou národní bezpečnost. Bidenova administrativa musí podrobit všechny americké aliance analýze nákladů a přínosů, aby určila, které z nich posilují národní bezpečnost USA a které vystavují naši zemi zbytečnému riziku vtažení do konfliktů s velmocemi kvůli sekundárním zájmům.


Amerika by se mohla vzdát svých závazků zajistit bezpečnost těch zemí, které takovým testem neprojdou.


V první řadě by vůdci USA měli okamžitě informovat Moskvu a Peking, že Amerika nebude zasahovat do nepřátelských akcí v jakýchkoli možných konfliktech ohledně Tchaj -wanu nebo bývalých sovětských republik (z nichž všechny je prostě stejně nemožné ubránit), v zásadě opustit od budoucích vojenských intervenci USA v jejich sférách vlivu. Takové akce by posílily národní bezpečnost USA a výrazně by snížily šance na útok Ruska a Číny na území USA tím, že by snížily vnímanou hrozbu pro sebe ze strany Moskvy a Pekingu. USA by zároveň mohly zvýšit pravděpodobnost tření a neshod mezi Čínou a Ruskem a časem rozdělit a rozbít jejich potenciální jejich spojenectví. Jak ukazuje historie, Moskvu a Peking nic nespojuje více, jako krátkozraké pokusy Ameriky promítnout svoji moc do východní Evropy a východní Asie spolu s jejím úsilím stát se jedinou dominantní světovou supervelmocí. Kdyby Amerika nepodněcovala hněv Číny a Ruska, její historicky nepřátelský vztah s touto dvojicí by se mohl dávno narovnat.


Autorem článku je David Pine - bývalý americký armádní bojový a štábní důstojník s magisterským titulem ve studiích národní bezpečnosti z Georgetown University. V současné době je zástupcem ředitele komise EMP Kongresu.




Americká politicko-vojenská analytická publikace The National Interest je dvouměsíčníkem a populárním webem, který vydává nevládní politologická organizace Center for National Interest (lépe známá jako Nixon Center-založil ji Richard Nixon 20. ledna 1994). Časopis je spojen s realistickou školou zahraniční politiky. Byl založen v roce 1985 Irvingem Kristolem. The National Interest se svým obsahem neomezuje pouze na diskusi o „zahraniční politice“ v užším technickém smyslu, ale upozorňuje na obecné myšlenky a na to, jak kulturní a sociální rozdíly, technologické inovace, historie a náboženství ovlivňují chování států...


NI se neomezuje na „zahraniční politiku“ v užším smyslu vojenské technologie nebo diplomatického úsilí, ale také analyzuje, jaké kulturní, sociální a ekonomické rozdíly, budoucí technologické inovace, historie a náboženství ovlivňují chování států. Jeden z pravidelných autorů publikace, Sol Bellow, obdržel Nobelovu cenu za literaturu za rozsáhlou humanitární analýzu mezinárodních problémů, který je nejlépe známý svými publikacemi v Severním Irsku o důsledcích rozpadu SSSR.


Od července 2013 šéfredaktor časopisu Jacob Heilbrunn.


Poradnímu sboru předsedá čestný předseda časopisu Henry Kissinger.

Demetrius Simes a Paul J. Saunders představují pozici Associated Press...


Redakční zásady publikace jsou založeny na následujících zásadách:


znalecká rada nezasahuje do textu znalecké práce, článek je přijat nebo odmítnut v plném rozsahu;
U některých důležitých událostí zpravidla několik odborníků nabízí publikaci, aby zveřejnila svůj analytický materiál najednou, a redaktoři ve formě implicitní soutěže rozhodnou, který materiál je lepší pro pokrytí;
znalec musí prokázat svou odbornost zasláním dokumentů o svém životopise s pracovními zkušenostmi a souhlasem se zveřejněním jeho shrnutí;
odborná rada zásadně odmítá ústní jednání s autory a analyzuje pouze článek nebo výhradně písemné argumenty, které jej doprovázejí.
https://inosmi.ru/nationalinterest_org/


Z výše uvedených skutečnosti, můžeme s jistotou říct, že časopis nejenže zveřejňuje názory odborníků v real politic, ale i odráží názory GP.


Informační nástřel ze strany GP je uskutečněn, nyni je potřeba nějaký čas, aby ho americký establishment ztrávil a začal v tomto duchu jednat.


Přitom, nikde není psáno, že představy GP o rozdělení sfér vlivu se realizují v plné míře. Procesy v globální politice nejsou statické, mění se, dá se říct, ze dne na den. Čím později USA začnou jednat o rozdělení sfér vlivu, tím budou horší jejích vychozí pozice. Mohou sice zaznamenat dílčí úspěchy (třeba volby v ČR nebo situace v Rakousku), ale národní síly v Evropě, které nás zajímají ze všeho nejvíc, také nespí a v souvislosti s energetickou krizi už i běžný občan si klade otázku, proč jsou uměle kladeny překážky k jejímu vyřešení ke spokojenosti občanů Evropy. Mainstream dlouho nevydrží udržovat lidí v iluzí, že za vše může Rusko. Lež má krátké nohy.


Další věci, která bude mít vliv na uvažování východoevropských elit, je skutečnost, že USA opět se snaží je hodit přes palubu. A tak na ně v plné míře dolehne hněv občanů za jejích rozhodnutí v zájmu cizí mocnosti (doufám, že to tady aspoň někteří z ních čtou). Protože, co si budeme povídat, i v tom článku zaznělo, že přítomnost USA v Evropě je ne kvůli zájmu Evropanů, ale samotných USA.


Východoevropský prostor GP doporučuje USA opustit. Ne úplně, ideologický a ekonomický vliv se budou snažit udržet, ale i zde jejích síly výrazně slábnou. Ekonomický vliv bez zajištění energetické bezpečnosti je nemožné dlouhodobě zajistit. A zde i v otázce jaderné energetiky USA tahají za kratší konec.
Centrem jejích zájmu se má stát Německo, kde GP doporučuje udržet omezený vojenský kontingent, což je pochopitelné, protože strategické spojení Německa a Ruska by znamenalo definitivní konec anglosasů v Evropě. Což uvidíme, nakolik tyto plány jsou realizovatelné a jak USA budou schopny překlenout množství podvodných kamenů, které je na této cestě čekají.
Každopádně, doporučením GP je zrušení NATO v té podobě, v jaké existuje a budování evropské bezpečnosti na jiných principech s podporou USA, která v nejbližším časovém horizontu zůstane slabší stranou, než Rusko. Což uvidíme, nakolik se staré Evropě zalíbí perspektiva být v přední linií konfrontace s perspektivou odměny za to přetvořit se v islámský chalifát. Afgánistán je budiž varováním pro místní elitářské spolky. Ne pro každého se najde místo v zavazadlovém prostoru evakuačních vojenských letadel.


Další zajímavé doporučení autora článku: "Ruská sféra vlivu bude zahrnovat bývalé sovětské republiky, Srbsko, Írán, Irák, Sýrii a Libyi" svědčí o velkém skluzu v plánéch GP, jelikož Írán, jako plánovaný centrum koncentrace řízení posouvá do ruské sféry vlivu (zřejmě s představou, že v budoucnu se mu podaří tuto konfiguraci změnit).


Článek je vůbec zajímavý v tom smyslu, že dle něj je krásně vidět, které plány GP dostávají trhliny a jak je nucen GP manévrovat tváří v tvář probíhajícím procesům.


V expertním časopisu The National interest vychází článek: Aby USA ustály proti Rusku a Číně, musí přistoupit na rozdělení sfér vlivu https://inosmi.ru/politic/20211012/250681327.html Globální rozdělení sfér vlivu mezi USA, Ruskem a Čínou může mít po vzoru Jaltské dohody tří velmocí z roku 1945 stejný úspěch pro celý svět. Spojené státy v současné době čelí vážné hrozbě vedení války na dvou frontách současně s Ruskem a Čínou kvůli jejich rostoucí převaze nad USA v oblasti jaderných, elektromagnetických (EMP) a kybernetických zbraní. Navzdory prohlubujícímu se strategickému a vojenskému selhání USA mnozí, ne -li většina, amerických politiků i nadále věří, že Spojené státy jsou nejmocnější vojenskou velmocí na Zemi. Tato hluboce mylná představa způsobila, že zanedbali obnovu amerického jaderného arzenálu, vytvoření komplexního národního systému protiraketové obrany a systematické posilování národních energetických sítí USA, aby se díky tomu všemu předešlo katastrofickým důsledkům útoku na naši zemi ze strany Ruska nebo Číny. Američtí vůdci musí opustit své idealistické představy o bezpečném a zabezpečeném unipolárním světě, ve kterém jsou Spojené státy široce uznávány jako nejmocnější supervelmoc. Ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Amerika nyní čelí stále těžším, omezenějším a nešikovnějším možnostem a zoufale potřebuje novou a perspektivní velkou strategii, která bude čelit, rozdělovat a ničit toto rostoucí spojenectví mezi dvěma jadernými velmocemi, Čínou a Ruskem. Aby mohli američtí vůdci vyřešit toto bezprecedentní dilema národní bezpečnosti a zajistit přežití Ameriky, musí nahradit svoji hegemonii - zastaralou a neúspěšnou „skvělou“ strategii - konceptem „strategického omezení“ a udržení globální rovnováhy sil. Tato strategie „omezování“ zachrání cenné americké životy a americké národní zdroje spolu s omezenými vojenskými prostředky a přesměruje je na obranu základních životních zájmů USA. Sníží rizika zbytečné války s americkými protivníky jako jadernými velmocemi, což by na planetě vytvořilo bezpečnější, spolehlivější a doufejme i mírumilovnější situaci. „Strategické omezení“ znamená, že žádná velká světová velmoc se nebude snažit ovládnout Evropu nebo severovýchodní Asii. Současně to donutí americké spojence nést hlavní břemeno zachování bezpečnosti ve svých regionech a spoléhat se na to, že místní síly vyváží regionální hegemony, jako je Rusko a Čína. Americké vojenské síly zůstanou rozmístěny „za horizontem“, a to buď ve vodách obklopujících USA, nebo na americkém území, přičemž se vyhnou pozicím předního nasazení, kde se vojenská přítomnost USA v podstatě stane „mostem“, který nás svádí k zapojení do zahraničních konfliktů, pokud dojde k agresi, ale ne natolik, aby ochránili spojence USA nebo dokonce zabránili takové agresi. V souladu s tím by Spojené státy mohly stáhnout své vojenské síly z Evropy, Afriky a Asie, včetně Blízkého východu, aby se snížilo riziko vtažení USA do válek s velmocemi, které by mohly vystavit území USA jaderným nebo elektromagnetickým útokům. Také by se zdrželi invaze a okupace jiných zemí v rámci úsilí o změnu moci a budování nových států. Spojené státy vyšlou expediční síly pouze v případě, že země v její sféře vlivu nebo země, které jsou pro ně životně důležité, jako je západní Evropa a Japonsko, jsou bezprostředně ohroženy nepřátelským útokem. Výjimkou může být zachování omezeného počtu amerických vojáků. Snížení vojenské přítomnosti USA v zámoří výrazně sníží podporu protiamerického terorismu a hlavně výrazně sníží touhu Ruska a Číny sjednotit se navzájem v opozici vůči USA. V rámci této strategie Amerika konečně opustí neúspěšnou globální válku proti teroru, která v marných válkách s militanty na Blízkém východě promrhala biliony dolarů. Místo toho po dvou desetiletích rozptylování pozornosti, během nichž Rusko a Čína předběhly USA prakticky v každé klíčové oblasti strategické vojenské technologie, budou Spojené státy konečně pokračovat v modernizaci a obnově svého strategického jaderného arzenálu a strategických obranných schopností. Tato teorie „strategického omezení“ není nová. Prosadili ji někteří prominentní američtí politologové jako John Mearsheimer, Stephen Walt, Robert Pape a Christopher Lane. Historická analýza navíc ukazuje, že většina velmocí, které se z různých důvodů dostaly do stavu hlubokého úpadku, přijala strategii „rozumné zdrženlivosti“ a byla znatelně úspěšnější než státy, které sledovaly jiné politické linie. Přijetí strategie vyvažování na moři by mohlo být doprovázeno pokračováním diplomatické „mírové ofenzívy“ USA a vyjednáváním dohody o globálních sférách vlivu, která chrání zásadní zájmy USA a odvrací rostoucí pravděpodobnost nezamýšlené a katastrofické války s Ruskem nebo Čínou. Poslední dohodu o rozdělení sfér vlivu podepsali na jaltské konferenci v únoru 1945 prezident Franklin Delano Roosevelt, premiér Winston Churchill a sovětský diktátor Joseph Stalin. Ukázalo se, že je úspěšný při udržování míru mezi velmocemi v Evropě po více než půl století, částečně proto, že Spojené státy udržovaly „přibližnou“ jadernou paritu se Sovětským svazem po celou dobu studené války. Globální rozdělení vlivových sfér mezi USA, Ruskem a Čínou může mít dnes stejný úspěch pro celý svět. Ruský prezident Vladimir Putin opakovaně prohlásil, že jedním z jeho hlavních úkolů zahraniční politiky je uzavření „nových dohod z Jalty“. V takovém systému by byl svět rozdělen na regiony, z nichž každý by měl svého dominantního regionálního hegemona, s hlavním cílem podporovat stabilitu a mír mezi velmocemi. Na základě takové dohody si Spojené státy zachovají největší sféru vlivu, včetně celé západní polokoule, západní Evropy, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu, které zůstanou pod ochranou amerického jaderného deštníku. Ruská sféra vlivu bude zahrnovat bývalé sovětské republiky, Srbsko, Írán, Irák, Sýrii a Libyi. Čínskou sféru vlivu může tvořit Severní Korea, Tchaj-wan, Jihočínské moře, Pákistán, Afghánistán, čtyři „marxistické“ země v jihovýchodní Asii a asi půl tuctu afrických zemí, v jejichž čele v současnosti stojí pseudokomunističtí diktátoři. Pokud vedoucí představitelé USA s takovým plánem souhlasili a zavázali se neposílat americká vojska do východní Evropy - s výjimkou případu ruské agrese - pak Rusko, realizující svůj cíl zajistit vojenskou bezpečnost podél své západní hranice, mohlo by přesměrovat svoji pozornost na východ směrem k rostoucí hrozbě ze strany Číny. Jak moudře řekl starověký čínský stratég Sun Tzu v The Art of War: „Ve válce je první věcí, kterou musíte udělat, zaútočit na strategii nepřítele. A další velmi důležitá věc je zničit nepřátelská spojenectví pomocí diplomacie. “ Spojené státy by dnes mohly dokonce souhlasit s vystoupením z NATO, které bude nadále fungovat spíše jako spojenectví vedené Evropou než USA, výměnou za vystoupení Ruska z jeho spojenectví s Čínou a konec veškeré čínsko-ruské armády a technická spolupráce. Taková komplexní dohoda by uznala a respektovala zásadní zájmy všech tří jaderných velmocí a vyřešila všechny hlavní nevyřešené spory. To minimalizuje potenciální rizika vojenských konfliktů v zájmu zachování míru mezi velmocemi. Jak vysvětlil Graham Ellison ve svém článku o zahraničních záležitostech, zachování takového míru je pro národní bezpečnost USA zásadní: I obyčejná válka, která se může změnit v jadernou, může vést ke katastrofě… V tomto ohledu budou američtí politici muset opustit nedosažitelné sny o věcech, o kterých snili, a přijmout fakt, že sféry vlivu zůstanou základem geopolitiky. Toto přijetí bude nevyhnutelně zdlouhavý, kontroverzní a bolestivý proces. Může však také přinést nával strategické kreativity - příležitost dosáhnout něčeho menšího, než je zásadní přehodnocení koncepčního arzenálu národní bezpečnosti USA. Rusko a Čína již mají své sféry vlivu, poznamenává Ellison, bez ohledu na to, zda jejich vůdci uznávají či neuznávají Spojené státy. Opakované americké vojenské vpády do těchto sfér vlivu po skončení studené války (především v rámci expanze NATO do východní Evropy obecně a zejména do pobaltských zemí) také vyprovokovaly Rusko a Čínu k užší unifikaci ve vojenské sféře. Spojené státy mají bezpečnostní závazky s více než jednou pětinou všech zemí světa, takže jejich vojenské síly jsou silně přetížené. K řešení tohoto problému by další životaschopnější a politicky přijatelnější alternativou komplexní dohody s Ruskem a Čínou pro Bidenovu administrativu bylo jednostranné stažení vyspělých amerických vojenských sil z východní Evropy, střední Asie, Blízkého východu a Jihočínského moře, Japonska a Korejského poloostrovu ... Vedoucí představitelé USA nadále věří, že čím více spojenců Spojené státy mají, tím bude země bezpečnější a jistější. Mnohem větší rizika však představují závazky vstoupit do konvenčních a případně i jaderných válek s Ruskem a Čínou o země, které pro Spojené státy npředstavují zásadní národní zájmy a vytváří víc rizik, než výhod pro americkou národní bezpečnost. Bidenova administrativa musí podrobit všechny americké aliance analýze nákladů a přínosů, aby určila, které z nich posilují národní bezpečnost USA a které vystavují naši zemi zbytečnému riziku vtažení do konfliktů s velmocemi kvůli sekundárním zájmům. Amerika by se mohla vzdát svých závazků zajistit bezpečnost těch zemí, které takovým testem neprojdou. V první řadě by vůdci USA měli okamžitě informovat Moskvu a Peking, že Amerika nebude zasahovat do nepřátelských akcí v jakýchkoli možných konfliktech ohledně Tchaj -wanu nebo bývalých sovětských republik (z nichž všechny je prostě stejně nemožné ubránit), v zásadě opustit od budoucích vojenských intervenci USA v jejich sférách vlivu. Takové akce by posílily národní bezpečnost USA a výrazně by snížily šance na útok Ruska a Číny na území USA tím, že by snížily vnímanou hrozbu pro sebe ze strany Moskvy a Pekingu. USA by zároveň mohly zvýšit pravděpodobnost tření a neshod mezi Čínou a Ruskem a časem rozdělit a rozbít jejich potenciální jejich spojenectví. Jak ukazuje historie, Moskvu a Peking nic nespojuje více, jako krátkozraké pokusy Ameriky promítnout svoji moc do východní Evropy a východní Asie spolu s jejím úsilím stát se jedinou dominantní světovou supervelmocí. Kdyby Amerika nepodněcovala hněv Číny a Ruska, její historicky nepřátelský vztah s touto dvojicí by se mohl dávno narovnat. Autorem článku je David Pine - bývalý americký armádní bojový a štábní důstojník s magisterským titulem ve studiích národní bezpečnosti z Georgetown University. V současné době je zástupcem ředitele komise EMP Kongresu. ------------------------------------------------------------ Americká politicko-vojenská analytická publikace The National Interest je dvouměsíčníkem a populárním webem, který vydává nevládní politologická organizace Center for National Interest (lépe známá jako Nixon Center-založil ji Richard Nixon 20. ledna 1994). Časopis je spojen s realistickou školou zahraniční politiky. Byl založen v roce 1985 Irvingem Kristolem. The National Interest se svým obsahem neomezuje pouze na diskusi o „zahraniční politice“ v užším technickém smyslu, ale upozorňuje na obecné myšlenky a na to, jak kulturní a sociální rozdíly, technologické inovace, historie a náboženství ovlivňují chování států... NI se neomezuje na „zahraniční politiku“ v užším smyslu vojenské technologie nebo diplomatického úsilí, ale také analyzuje, jaké kulturní, sociální a ekonomické rozdíly, budoucí technologické inovace, historie a náboženství ovlivňují chování států. Jeden z pravidelných autorů publikace, Sol Bellow, obdržel Nobelovu cenu za literaturu za rozsáhlou humanitární analýzu mezinárodních problémů, který je nejlépe známý svými publikacemi v Severním Irsku o důsledcích rozpadu SSSR. Od července 2013 šéfredaktor časopisu Jacob Heilbrunn. **Poradnímu sboru předsedá čestný předseda časopisu Henry Kissinger. ** Demetrius Simes a Paul J. Saunders představují pozici Associated Press... Redakční zásady publikace jsou založeny na následujících zásadách: znalecká rada nezasahuje do textu znalecké práce, článek je přijat nebo odmítnut v plném rozsahu; U některých důležitých událostí zpravidla několik odborníků nabízí publikaci, aby zveřejnila svůj analytický materiál najednou, a redaktoři ve formě implicitní soutěže rozhodnou, který materiál je lepší pro pokrytí; znalec musí prokázat svou odbornost zasláním dokumentů o svém životopise s pracovními zkušenostmi a souhlasem se zveřejněním jeho shrnutí; odborná rada zásadně odmítá ústní jednání s autory a analyzuje pouze článek nebo výhradně písemné argumenty, které jej doprovázejí. https://inosmi.ru/nationalinterest_org/ Z výše uvedených skutečnosti, můžeme s jistotou říct, že časopis nejenže zveřejňuje názory odborníků v real politic, ale i odráží názory GP. Informační nástřel ze strany GP je uskutečněn, nyni je potřeba nějaký čas, aby ho americký establishment ztrávil a začal v tomto duchu jednat. Přitom, nikde není psáno, že představy GP o rozdělení sfér vlivu se realizují v plné míře. Procesy v globální politice nejsou statické, mění se, dá se říct, ze dne na den. Čím později USA začnou jednat o rozdělení sfér vlivu, tím budou horší jejích vychozí pozice. Mohou sice zaznamenat dílčí úspěchy (třeba volby v ČR nebo situace v Rakousku), ale národní síly v Evropě, které nás zajímají ze všeho nejvíc, také nespí a v souvislosti s energetickou krizi už i běžný občan si klade otázku, proč jsou uměle kladeny překážky k jejímu vyřešení ke spokojenosti občanů Evropy. Mainstream dlouho nevydrží udržovat lidí v iluzí, že za vše může Rusko. Lež má krátké nohy. Další věci, která bude mít vliv na uvažování východoevropských elit, je skutečnost, že USA opět se snaží je hodit přes palubu. A tak na ně v plné míře dolehne hněv občanů za jejích rozhodnutí v zájmu cizí mocnosti (doufám, že to tady aspoň někteří z ních čtou). Protože, co si budeme povídat, i v tom článku zaznělo, že přítomnost USA v Evropě je ne kvůli zájmu Evropanů, ale samotných USA. Východoevropský prostor GP doporučuje USA opustit. Ne úplně, ideologický a ekonomický vliv se budou snažit udržet, ale i zde jejích síly výrazně slábnou. Ekonomický vliv bez zajištění energetické bezpečnosti je nemožné dlouhodobě zajistit. A zde i v otázce jaderné energetiky USA tahají za kratší konec. Centrem jejích zájmu se má stát Německo, kde GP doporučuje udržet omezený vojenský kontingent, což je pochopitelné, protože strategické spojení Německa a Ruska by znamenalo definitivní konec anglosasů v Evropě. Což uvidíme, nakolik tyto plány jsou realizovatelné a jak USA budou schopny překlenout množství podvodných kamenů, které je na této cestě čekají. Každopádně, doporučením GP je zrušení NATO v té podobě, v jaké existuje a budování evropské bezpečnosti na jiných principech s podporou USA, která v nejbližším časovém horizontu zůstane slabší stranou, než Rusko. Což uvidíme, nakolik se staré Evropě zalíbí perspektiva být v přední linií konfrontace s perspektivou odměny za to přetvořit se v islámský chalifát. Afgánistán je budiž varováním pro místní elitářské spolky. Ne pro každého se najde místo v zavazadlovém prostoru evakuačních vojenských letadel. Další zajímavé doporučení autora článku: "Ruská sféra vlivu bude zahrnovat bývalé sovětské republiky, Srbsko, Írán, Irák, Sýrii a Libyi" svědčí o velkém skluzu v plánéch GP, jelikož Írán, jako plánovaný centrum koncentrace řízení posouvá do ruské sféry vlivu (zřejmě s představou, že v budoucnu se mu podaří tuto konfiguraci změnit). Článek je vůbec zajímavý v tom smyslu, že dle něj je krásně vidět, které plány GP dostávají trhliny a jak je nucen GP manévrovat tváří v tvář probíhajícím procesům.

velmi zaujimavy clanok, vdaka zan.


este by som dodal, ze ak tomu dobre rozumiem, autor rozlisuje len medzi Zapadnou a Vychodnou Europou, Stredna prenho neexistuje a Zapadna konci tam, kde koncila do 89 roku.


autor ma aj iny clanok, priam z alternativnej historie: https://nationalinterest.org/blog/buzz/how-adolf-hitler-helped-allies-win-world-war-ii-94651


cely clanok je zaujimavy, ale ten zaver obzvlast, co by bolo, keby Nemci tu vojnu ako tak vyhrali:



Hopefully, Hitler would have been assassinated and the Nazis overthrown by the German resistance shortly thereafter, returning Germany to democratic control. Then the new German government could have granted full independence to Poland, Estonia, Latvia, Lithuania and the Czech Republic, and returned all Polish majority territories to Poland. Then, it could have invited them to join a new Central and Eastern European mutual defense alliance against the Soviet Union.



podobnost s EU cisto nahodna.


velmi zaujimavy clanok, vdaka zan. este by som dodal, ze ak tomu dobre rozumiem, autor rozlisuje len medzi Zapadnou a Vychodnou Europou, Stredna prenho neexistuje a Zapadna konci tam, kde koncila do 89 roku. autor ma aj iny clanok, priam z alternativnej historie: https://nationalinterest.org/blog/buzz/how-adolf-hitler-helped-allies-win-world-war-ii-94651 cely clanok je zaujimavy, ale ten zaver obzvlast, co by bolo, keby Nemci tu vojnu ako tak vyhrali: >Hopefully, Hitler would have been assassinated and the Nazis overthrown by the German resistance shortly thereafter, returning Germany to democratic control. Then the new German government could have granted full independence to Poland, Estonia, Latvia, Lithuania and the Czech Republic, and returned all Polish majority territories to Poland. Then, it could have invited them to join a new Central and Eastern European mutual defense alliance against the Soviet Union. podobnost s EU cisto nahodna.
Upravené pred 6 dňami o 15:15

este by som dodal, ze ak tomu dobre rozumiem, autor rozlisuje len medzi Zapadnou a Vychodnou Europou, Stredna prenho neexistuje a Zapadna konci tam, kde koncila do 89 roku.


Mám za to, že termínem Východní Evropa autor označuje tu Střední, tj. nás bývalé země soc. bloku. Protože to, co je dál na východ už jsou bývalé sovětské republiky a ty jednoznačně mají patřit do sféry zodpovědnosti RF.


[quote="pid:37253, uid:10"]este by som dodal, ze ak tomu dobre rozumiem, autor rozlisuje len medzi Zapadnou a Vychodnou Europou, Stredna prenho neexistuje a Zapadna konci tam, kde koncila do 89 roku.[/quote] Mám za to, že termínem Východní Evropa autor označuje tu Střední, tj. nás bývalé země soc. bloku. Protože to, co je dál na východ už jsou bývalé sovětské republiky a ty jednoznačně mají patřit do sféry zodpovědnosti RF.
Upravené pred 6 dňami o 15:27

Článek je vůbec zajímavý v tom smyslu, že dle něj je krásně vidět, které plány GP dostávají trhliny a jak je nucen GP manévrovat tváří v tvář probíhajícím procesům.


A GP má viac problémov než si pripúšťa hlavne z dvoch dôvodov:


  • Systémy dosiahli kritický/inflexný bod kde buď sa veci radikálne menia alebo systém sa rozsype.
  • Druhý, dôležitejší aspekt je, že stráca kontrolu nad naratívou ide totiž o to, že močiar na popud tretích síl (ja ich volám patrioti) tlačí veci do čoraz extrémnejších pozícií s tým, že tretia sila cez svoje kádre a činnosť (primárne šírenie pravdy) rozrušuje aj riadenie GP, lebo systémy na ktoré spolieha sa znefunkčňujú.

[quote="pid:37246, uid:158"]Článek je vůbec zajímavý v tom smyslu, že dle něj je krásně vidět, které plány GP dostávají trhliny a jak je nucen GP manévrovat tváří v tvář probíhajícím procesům.[/quote] A GP má viac problémov než si pripúšťa hlavne z dvoch dôvodov: - Systémy dosiahli kritický/inflexný bod kde buď sa veci radikálne menia alebo systém sa rozsype. - Druhý, dôležitejší aspekt je, že stráca kontrolu nad naratívou ide totiž o to, že močiar na popud tretích síl (ja ich volám patrioti) tlačí veci do čoraz extrémnejších pozícií s tým, že tretia sila cez svoje kádre a činnosť (primárne šírenie pravdy) rozrušuje aj riadenie GP, lebo systémy na ktoré spolieha sa znefunkčňujú.

Moderátor

Výborná práce, šířím dál. Pokud se toto prezentuje už i v National Interest, tak by to měly otisknout především v Respektu pro naše vítězné odsouzené...k vládnutí.


Výborná práce, šířím dál. Pokud se toto prezentuje už i v National Interest, tak by to měly otisknout především v Respektu pro naše vítězné odsouzené...k vládnutí.

V expertním časopisu The National interest vychází článek:


Výborné!


[quote="pid:37246, uid:158"]V expertním časopisu The National interest vychází článek:[/quote] Výborné!

Aby USA ustály proti Rusku a Číně, musí přistoupit na rozdělení sfér vlivu


A dá sa povedať, že tento nový článok nadväzuje na tento zo začiatku roka 2021:


Nový koncert veľmocí


V marcovom vydaní prestížneho časopisu Foreigh Affairs vyšiel článok Richarda Haassa a Charlesa Kupchana pod názvom Nový koncert veľmocí. Považujem ho za veľmi zásadný vstup do súčasnej diskusie o geopolitike a riešení medzinárodných problémov. Dovolím si povedať, že má rovnaký význam, ako prelomové články Francisa Fukuyamu “Koniec histórie” (1992) alebo Samuela Huntingtona “Stret civilizácií” (1996).


Najprv, kto sú autori článku? Ide o dve významné osobnosti zahraničnej politiky USA. Richard Haass je dlhoročným prezidentom Rady pre zahraničné vzťahy a v minulosti radil republikánskemu prezidentovi Georgeovi Bushovi ml. Charles Kupchan je profesorom na Georgetownskej univerzite a radil demokratickým prezidentom Billovi Clintonovi a Barackovi Obamovi.


O čo v článku ide? Autori veľmi pragmaticky hodnotia súčasný vývoj na medzinárodnej scéne: “Medzinárodný systém sa nachádza v historickom zlomovom bode. S pokračujúcim hospodárskym vzostupom Ázie sa dve storočia západnej nadvlády nad svetom, najskôr pod Pax Britannica a potom pod Pax Americana, chýlia ku koncu. Západ stráca nielen svoju materiálnu dominanciu, ale aj ideologický vplyv. Demokracie na celom svete sú oslabované iliberalizmom a populizmom, zatiaľ čo rozvíjajúca sa Čína s pomocou výbojného Ruska sa snažia spochybniť západnú autoritu a demokratické prístupy k domácemu i medzinárodnému vládnutiu. … História jasne ukazuje, že obdobia búrlivých zmien sú spájané s veľkým nebezpečenstvom. Súboje veľmocí o hierarchiu a ideológiu vedú pravidelne k veľkým vojnám. Aby sme mohli predísť tomuto scenáru, musíme uznať, že liberálny poriadok vedený Západom nemôže sám zabezpečiť globálnu stabilitu v dvadsiatom prvom storočí. Treba preto hľadať životaschopnú a efektívnu cestu vpred.”


Aký nový systém majú autori na mysli? Haass a Kupchan navrhujú vytvorenie tzv. Globálneho koncertu pre 21. storočie, ktorý by mal šesť stálych členov: Čínu, Európsku úniu, Indiu, Japonsko, Rusko a USA. Demokracie a nedemokracie by mali rovnaké postavenie a členstvo by záviselo od moci a vplyvu, nie od hodnôt alebo typu režimu. Členovia koncertu by spoločne reprezentovali zhruba 70 percent globálneho HDP aj globálnych vojenských výdavkov.


Čím sa autori inšpirovali? Medzinárodný systém 21. storočia by sa podobal európskemu systému 19. storočia (Koncert Európy), ktorému vládli dve hlavné mocnosti – Spojené kráľovstvo a Rusko – a tri mocnosti nižšej váhy – Francúzsko, Prusko a Rakúsko. Hlavným cieľom Koncertu Európy bolo zachovať mier medzi jej členmi prostredníctvom vzájomného záväzku dodržiavať územné usporiadanie dosiahnuté na Viedenskom kongrese v roku 1815. Pakt sa zakladal na dobrej viere a spoločnom pocite záväzku, nie na zmluvnej dohode. Tento úspešný koncept vládnutia vydržal fungovať 100 rokov.


Ako by fungoval nový Globálny koncert pre 21. storočie? Bol by iba konzultačným, ale nie rozhodovacím orgánom. Riešil by vznikajúce krízy, pomáhal vytvárať nové pravidlá a budoval podporu pre kolektívne iniciatívy. Všetky operatívne záležitosti, ako napríklad nasadenie mierových misií, poskytnutie pandemickej pomoci alebo uzatváranie nových klimatických dohôd, by naďalej riešila OSN a ďalšie existujúce medzinárodné orgány. Koncert by tak len ohlásil rozhodnutia, ktoré by sa potom mohli prijať a implementovať inde. Stál by na vrchole súčasnej medzinárodnej architektúry, udržiaval by dialóg, ktorý v súčasnosti neexistuje, pôsobil by ako ručná brzda, ale nie ako náhrada súčasnej medzinárodnej architektúry. Jeho vznik by však znamenal výrazný posun ďalej, lebo OSN je príliš veľká, byrokratická a formalistická. Krátkodobé samity G-7 alebo G-20 sú neefektívne, pretože veľa úsilia je venovaného rokovaniam o podrobných, ale často neúčinných vyhláseniach. Bilaterálne schôdzky alebo telefonické hovory medzi hlavami štátov, ministrami zahraničných vecí a poradcami pre národnú bezpečnosť sú príliš epizodické a ich rozsah je často obmedzený.


Ako by sa do Globálneho koncertu zapájali ostatné štáty? Štyri regionálne organizácie by mali pozorovateľský štatút so stálymi delegáciami v sídle koncertu – Africká únia (AÚ), Liga arabských štátov (LAŠ), Združenie národov juhovýchodnej Ázie (ASEAN) a Organizácia amerických štátov (OAŠ). Pri diskusii o regionálnych problémoch by bola vždy na rokovaniach prítomná príslušná organizácia alebo priamo dotknuté štáty. Napríklad, ak by členovia koncertu riešili krízu na Blízkom východe, mohli by požiadať o účasť LAŠ, jej príslušných členov a ďalšie zúčastnené strany, ako napríklad Irán, Izrael a Turecko.


Akým spôsobom by sa rozhodovalo? Globálny koncert by sa vyhol kodifikovaným pravidlám, namiesto toho by sa pri dosahovaní konsenzu spoliehal na dialóg. Rovnako ako Koncert Európy by privilegoval teritoriálny status quo a taký pohľad na zvrchovanosť, ktorý vylučuje použitie vojenských síl alebo iných donucovacích nástrojov na zmenu existujúcich hraníc alebo zvrhnutie režimov, s výnimkou zmien podľa medzinárodného práva (napr. mandátu OSN). Koncert by bol zároveň ideálnym miestom na diskusiu o dopade globalizácie alebo o odsúdení takých negatívnych aktivít, ako je páchanie genocídy, prechovávanie alebo sponzorovanie teroristov alebo vážne zhoršovanie životného prostredia ničením dažďových pralesov.


Neoslabí vznik Globálneho koncertu súčasný liberálny poriadok? Autori otvorene priznávajú, že vytvorením Globálneho koncertu budú oslabené snahy Západu presadiť liberálny medzinárodný poriadok vo všetkých častiach sveta. Odráža to však geopolitickú realitu 21. storočia. Pri navrhovaní nových mechanizmov pre zachovanie medzinárodného mieru je potrebné nastavovať uskutočniteľné ciele, a nie lipnúť na utopistických víziách.


Aký by mal Globálny koncert dopad na Slovensko? Vidím viac pozitív ako negatív. Slovensko by prostredníctvom Európskej únie sedelo za rokovacím stolom a zúčastňovalo by sa významných diskusií o medzinárodnom mieri a globálnej bezpečnosti. Stály konzultačný mechanizmus za priamej účasti Ruska by pomohol znižovať napätie v našom spoločnom susedstve, predovšetkým na Ukrajine. Vrátili by sme sa tak do obdobia, keď sa s Ruskom viedol pravidelný strategický dialóg na najvyššej politickej úrovni, či už to bolo vo formáte EÚ – Rusko alebo NATO – Rusko. Zároveň by sa slovenskej diplomacii “uvoľnili” ruky pri presadzovaní našich národných (predovšetkým ekonomických) záujmov aj v nedemokratických krajinách.


Na záver by som rád zdôraznil, že súhlasím s autormi článku o urgentnej nevyhnutnosti vytvoriť nový, efektívny a realistický systém medzinárodného vládnutia. Ten existujúci je nefunčný a nereflektuje aktuálne svetové usporiadanie. Je naivné naďalej sa usilovať o vývoz západnej liberálnej demokracie do sveta. Okamih na vytvorenie unipolárneho sveta sa skončil a aj podľa Haassa a Kupchana treba priznať, že vyhlásenia o „konci dejín“ (Fukuyama) boli “sofistikované nezmysly”.


Globálny koncert pre 21. storočie znamená výrazné vylepšenie súčasnej medzinárodnej architektúry. I keď to nie je dokonalý systém, je to najsľubnejšia alternatíva. Všetky ostatné možnosti sú menej účinné, menej stabilné a menej udržateľné. Najhoršou alternatívou je však nečinnosť – výsledkom by bol neposlušný svet riadený nikým.



Článok bol uverejnený na portáli Foreign affairs a dokonca na webe CFR (Council on foreign relations - snáď netreba bližšie predstavovať)


[quote="pid:37246, uid:158"]Aby USA ustály proti Rusku a Číně, musí přistoupit na rozdělení sfér vlivu[/quote] A dá sa povedať, že tento nový článok nadväzuje na tento zo začiatku roka 2021: Nový koncert veľmocí V marcovom vydaní prestížneho časopisu Foreigh Affairs vyšiel článok Richarda Haassa a Charlesa Kupchana pod názvom Nový koncert veľmocí. Považujem ho za veľmi zásadný vstup do súčasnej diskusie o geopolitike a riešení medzinárodných problémov. Dovolím si povedať, že má rovnaký význam, ako prelomové články Francisa Fukuyamu “Koniec histórie” (1992) alebo Samuela Huntingtona “Stret civilizácií” (1996). Najprv, kto sú autori článku? Ide o dve významné osobnosti zahraničnej politiky USA. Richard Haass je dlhoročným prezidentom Rady pre zahraničné vzťahy a v minulosti radil republikánskemu prezidentovi Georgeovi Bushovi ml. Charles Kupchan je profesorom na Georgetownskej univerzite a radil demokratickým prezidentom Billovi Clintonovi a Barackovi Obamovi. O čo v článku ide? Autori veľmi pragmaticky hodnotia súčasný vývoj na medzinárodnej scéne: “Medzinárodný systém sa nachádza v historickom zlomovom bode. S pokračujúcim hospodárskym vzostupom Ázie sa dve storočia západnej nadvlády nad svetom, najskôr pod Pax Britannica a potom pod Pax Americana, chýlia ku koncu. Západ stráca nielen svoju materiálnu dominanciu, ale aj ideologický vplyv. Demokracie na celom svete sú oslabované iliberalizmom a populizmom, zatiaľ čo rozvíjajúca sa Čína s pomocou výbojného Ruska sa snažia spochybniť západnú autoritu a demokratické prístupy k domácemu i medzinárodnému vládnutiu. … História jasne ukazuje, že obdobia búrlivých zmien sú spájané s veľkým nebezpečenstvom. Súboje veľmocí o hierarchiu a ideológiu vedú pravidelne k veľkým vojnám. Aby sme mohli predísť tomuto scenáru, musíme uznať, že liberálny poriadok vedený Západom nemôže sám zabezpečiť globálnu stabilitu v dvadsiatom prvom storočí. Treba preto hľadať životaschopnú a efektívnu cestu vpred.” Aký nový systém majú autori na mysli? Haass a Kupchan navrhujú vytvorenie tzv. Globálneho koncertu pre 21. storočie, ktorý by mal šesť stálych členov: Čínu, Európsku úniu, Indiu, Japonsko, Rusko a USA. Demokracie a nedemokracie by mali rovnaké postavenie a členstvo by záviselo od moci a vplyvu, nie od hodnôt alebo typu režimu. Členovia koncertu by spoločne reprezentovali zhruba 70 percent globálneho HDP aj globálnych vojenských výdavkov. Čím sa autori inšpirovali? Medzinárodný systém 21. storočia by sa podobal európskemu systému 19. storočia (Koncert Európy), ktorému vládli dve hlavné mocnosti – Spojené kráľovstvo a Rusko – a tri mocnosti nižšej váhy – Francúzsko, Prusko a Rakúsko. Hlavným cieľom Koncertu Európy bolo zachovať mier medzi jej členmi prostredníctvom vzájomného záväzku dodržiavať územné usporiadanie dosiahnuté na Viedenskom kongrese v roku 1815. Pakt sa zakladal na dobrej viere a spoločnom pocite záväzku, nie na zmluvnej dohode. Tento úspešný koncept vládnutia vydržal fungovať 100 rokov. Ako by fungoval nový Globálny koncert pre 21. storočie? Bol by iba konzultačným, ale nie rozhodovacím orgánom. Riešil by vznikajúce krízy, pomáhal vytvárať nové pravidlá a budoval podporu pre kolektívne iniciatívy. Všetky operatívne záležitosti, ako napríklad nasadenie mierových misií, poskytnutie pandemickej pomoci alebo uzatváranie nových klimatických dohôd, by naďalej riešila OSN a ďalšie existujúce medzinárodné orgány. Koncert by tak len ohlásil rozhodnutia, ktoré by sa potom mohli prijať a implementovať inde. Stál by na vrchole súčasnej medzinárodnej architektúry, udržiaval by dialóg, ktorý v súčasnosti neexistuje, pôsobil by ako ručná brzda, ale nie ako náhrada súčasnej medzinárodnej architektúry. Jeho vznik by však znamenal výrazný posun ďalej, lebo OSN je príliš veľká, byrokratická a formalistická. Krátkodobé samity G-7 alebo G-20 sú neefektívne, pretože veľa úsilia je venovaného rokovaniam o podrobných, ale často neúčinných vyhláseniach. Bilaterálne schôdzky alebo telefonické hovory medzi hlavami štátov, ministrami zahraničných vecí a poradcami pre národnú bezpečnosť sú príliš epizodické a ich rozsah je často obmedzený. Ako by sa do Globálneho koncertu zapájali ostatné štáty? Štyri regionálne organizácie by mali pozorovateľský štatút so stálymi delegáciami v sídle koncertu – Africká únia (AÚ), Liga arabských štátov (LAŠ), Združenie národov juhovýchodnej Ázie (ASEAN) a Organizácia amerických štátov (OAŠ). Pri diskusii o regionálnych problémoch by bola vždy na rokovaniach prítomná príslušná organizácia alebo priamo dotknuté štáty. Napríklad, ak by členovia koncertu riešili krízu na Blízkom východe, mohli by požiadať o účasť LAŠ, jej príslušných členov a ďalšie zúčastnené strany, ako napríklad Irán, Izrael a Turecko. Akým spôsobom by sa rozhodovalo? Globálny koncert by sa vyhol kodifikovaným pravidlám, namiesto toho by sa pri dosahovaní konsenzu spoliehal na dialóg. Rovnako ako Koncert Európy by privilegoval teritoriálny status quo a taký pohľad na zvrchovanosť, ktorý vylučuje použitie vojenských síl alebo iných donucovacích nástrojov na zmenu existujúcich hraníc alebo zvrhnutie režimov, s výnimkou zmien podľa medzinárodného práva (napr. mandátu OSN). Koncert by bol zároveň ideálnym miestom na diskusiu o dopade globalizácie alebo o odsúdení takých negatívnych aktivít, ako je páchanie genocídy, prechovávanie alebo sponzorovanie teroristov alebo vážne zhoršovanie životného prostredia ničením dažďových pralesov. Neoslabí vznik Globálneho koncertu súčasný liberálny poriadok? Autori otvorene priznávajú, že vytvorením Globálneho koncertu budú oslabené snahy Západu presadiť liberálny medzinárodný poriadok vo všetkých častiach sveta. Odráža to však geopolitickú realitu 21. storočia. Pri navrhovaní nových mechanizmov pre zachovanie medzinárodného mieru je potrebné nastavovať uskutočniteľné ciele, a nie lipnúť na utopistických víziách. Aký by mal Globálny koncert dopad na Slovensko? Vidím viac pozitív ako negatív. Slovensko by prostredníctvom Európskej únie sedelo za rokovacím stolom a zúčastňovalo by sa významných diskusií o medzinárodnom mieri a globálnej bezpečnosti. Stály konzultačný mechanizmus za priamej účasti Ruska by pomohol znižovať napätie v našom spoločnom susedstve, predovšetkým na Ukrajine. Vrátili by sme sa tak do obdobia, keď sa s Ruskom viedol pravidelný strategický dialóg na najvyššej politickej úrovni, či už to bolo vo formáte EÚ – Rusko alebo NATO – Rusko. Zároveň by sa slovenskej diplomacii “uvoľnili” ruky pri presadzovaní našich národných (predovšetkým ekonomických) záujmov aj v nedemokratických krajinách. Na záver by som rád zdôraznil, že súhlasím s autormi článku o urgentnej nevyhnutnosti vytvoriť nový, efektívny a realistický systém medzinárodného vládnutia. Ten existujúci je nefunčný a nereflektuje aktuálne svetové usporiadanie. Je naivné naďalej sa usilovať o vývoz západnej liberálnej demokracie do sveta. Okamih na vytvorenie unipolárneho sveta sa skončil a aj podľa Haassa a Kupchana treba priznať, že vyhlásenia o „konci dejín“ (Fukuyama) boli “sofistikované nezmysly”. Globálny koncert pre 21. storočie znamená výrazné vylepšenie súčasnej medzinárodnej architektúry. I keď to nie je dokonalý systém, je to najsľubnejšia alternatíva. Všetky ostatné možnosti sú menej účinné, menej stabilné a menej udržateľné. Najhoršou alternatívou je však nečinnosť – výsledkom by bol neposlušný svet riadený nikým. - https://peter2020.blog.pravda.sk/2021/04/16/novy-koncert-velmoci/ ___________________________________________________ Článok bol uverejnený na portáli Foreign affairs a dokonca na webe CFR (Council on foreign relations - snáď netreba bližšie predstavovať) - https://www.foreignaffairs.com/articles/world/2021-03-23/new-concert-powers - https://www.cfr.org/article/concert-powers-global-era
Upravené pred 6 dňami o 21:06

A dá sa povedať, že tento nový článok nadväzuje na tento zo začiatku roka 2021:


Nový koncert veľmocí


Díky za výživné doplnění k tématu.


[quote="pid:37358, uid:738"]A dá sa povedať, že tento nový článok nadväzuje na tento zo začiatku roka 2021: Nový koncert veľmocí[/quote] Díky za výživné doplnění k tématu.

Mám za to, že termínem Východní Evropa autor označuje tu Střední, tj. nás bývalé země soc. bloku. Protože to, co je dál na východ už jsou bývalé sovětské republiky a ty jednoznačně mají patřit do sféry zodpovědnosti RF.

autor si to možno takto stotožňuje, no tentokrát je reál iný:
ten stred bude mostom. Centrom mostu medzi Západom a Východom bude bývalá Veľká Marava-
Arpádovské Uhorsko, resp Uhorsko za čias vrcholu vlády Mateja Korvína. K tomuto centru sa pripoja aj ostatné krajiny od Baltu až po Čierne more.
V tomto kontexte treba riešiť náš vzťah k susedom, momentálne najma južným - žiadny Felvídek, Veľké Maďarsko, ale Uhorsko!!!


[quote="pid:37258, uid:158"]Mám za to, že termínem Východní Evropa autor označuje tu Střední, tj. nás bývalé země soc. bloku. Protože to, co je dál na východ už jsou bývalé sovětské republiky a ty jednoznačně mají patřit do sféry zodpovědnosti RF.[/quote] autor si to možno takto stotožňuje, no tentokrát je reál iný: ten stred bude mostom. Centrom mostu medzi Západom a Východom bude bývalá Veľká Marava- Arpádovské Uhorsko, resp Uhorsko za čias vrcholu vlády Mateja Korvína. K tomuto centru sa pripoja aj ostatné krajiny od Baltu až po Čierne more. V tomto kontexte treba riešiť náš vzťah k susedom, momentálne najma južným - žiadny Felvídek, Veľké Maďarsko, ale Uhorsko!!!

ten stred bude mostom. Centrom mostu medzi Západom a Východom


Úryvok z článku:


Veľká Európa od Lisabonu po Vladivostok a Nová hodvábna cesta


Vyvrhnutie „morských ríš“ – Veľkej Británie (vystúpenie z EÚ) a USA (minimalizácia sankčných politík USA voči Ruskej federácii, Turecku a Iránu) – je vo fáze kryštalizácie konceptu.


Uskutočňuje sa udržanie vedenia „o krok vyššie“ vo vzťahu k Francúzsku.


„Štvrtá hospodárska ríša“ je zónou nemeckého vplyvu od Lisabonu po Vladivostok, ktorá sa zhoduje s projektom zóny voľného obchodu medzi EÚ a Ruskou federáciou, ktorý bol vyvinutý za aktívnej účasti Merkelovej.


Myšlienku ekonomickej ríše realizuje stredopravý blok CDU-CSU, toto je „bavorský model“ nemeckého kapitalizmu. V blízkej budúcnosti bude podľa Eurostatu na základe Nemecka, Rakúska, Holandska, Poľska, Maďarska, Českej republiky a Slovenska existovať základný európsky „lievik“ s najvyššou životnou úrovňou na kontinente a najsilnejšie čerpanie demografických zdrojov a vytváranie investícií.




Celý článok a viac v mojej rubrike tu na stránke - Veľká Európa - Lisabon / Vladivostok + Nová hodvábna cesta + CENTROPE - https://ksbforum.eu/index.php?u=/topic/3664/ve%C4%BEk%C3%A1-eur%C3%B3pa-lisabon-vladivostok-nov%C3%A1-hodv%C3%A1bna-cesta-centrope


[quote="pid:37363, uid:112"]ten stred bude mostom. Centrom mostu medzi Západom a Východom[/quote] Úryvok z článku: Veľká Európa od Lisabonu po Vladivostok a Nová hodvábna cesta Vyvrhnutie „morských ríš“ – Veľkej Británie (vystúpenie z EÚ) a USA (minimalizácia sankčných politík USA voči Ruskej federácii, Turecku a Iránu) – je vo fáze kryštalizácie konceptu. Uskutočňuje sa udržanie vedenia „o krok vyššie“ vo vzťahu k Francúzsku. „Štvrtá hospodárska ríša“ je zónou nemeckého vplyvu od Lisabonu po Vladivostok, ktorá sa zhoduje s projektom zóny voľného obchodu medzi EÚ a Ruskou federáciou, ktorý bol vyvinutý za aktívnej účasti Merkelovej. Myšlienku ekonomickej ríše realizuje stredopravý blok CDU-CSU, toto je „bavorský model“ nemeckého kapitalizmu. V blízkej budúcnosti bude podľa Eurostatu na základe Nemecka, Rakúska, Holandska, Poľska, Maďarska, Českej republiky a Slovenska existovať základný európsky „lievik“ s najvyššou životnou úrovňou na kontinente a najsilnejšie čerpanie demografických zdrojov a vytváranie investícií. __________________________________________________________ Celý článok a viac v mojej rubrike tu na stránke - Veľká Európa - Lisabon / Vladivostok + Nová hodvábna cesta + CENTROPE - https://ksbforum.eu/index.php?u=/topic/3664/ve%C4%BEk%C3%A1-eur%C3%B3pa-lisabon-vladivostok-nov%C3%A1-hodv%C3%A1bna-cesta-centrope
Upravené pred 6 dňami o 21:34

CDU-CSU, toto je „bavorský model“ nemeckého kapitalizmu.


Z Bavorska pochádza rod Hohenzollern, sídlo pruského vládcu a princov: https://www.burg-hohenzollern.com/startpage.html . Ich potomok George Romanov mal nedávno svadbu v Petrohrade v katedre svätého izáka. Ak tento model prežitia národov v strednej Európe budú mať pod palcom Nemci, čakajú nás ťažké roky. Táto klika má u nás Sulíka ako svojho oddaného sluhu.


[quote="pid:37366, uid:738"]CDU-CSU, toto je „bavorský model“ nemeckého kapitalizmu.[/quote] Z Bavorska pochádza rod Hohenzollern, sídlo pruského vládcu a princov: https://www.burg-hohenzollern.com/startpage.html . Ich potomok George Romanov mal nedávno svadbu v Petrohrade v katedre svätého izáka. Ak tento model prežitia národov v strednej Európe budú mať pod palcom Nemci, čakajú nás ťažké roky. Táto klika má u nás Sulíka ako svojho oddaného sluhu.

Celý článok a viac

jrgš, pozorne sledujem tvoje vlákno, no tento vlhký sen Nemecka sa nezrealizuje, pretože to by bola Európa v podobe, v akej bola v čase paktu Molotov-Ribentrop.
Aj keď nevylučujem model nemeckého národného socializmu pre západnú Európu, s našou krajinou a celou strednou Európou je to nezlučiteľné. V prípade začlenenia Rakúska do sféry vplyvu Nemecka treba očakávať navrátenie Burgenlandu k Maďarsku a veľký otáznik ohľadom Viedne.


[quote="pid:37366, uid:738"]Celý článok a viac[/quote] jrgš, pozorne sledujem tvoje vlákno, no tento vlhký sen Nemecka sa nezrealizuje, pretože to by bola Európa v podobe, v akej bola v čase paktu Molotov-Ribentrop. Aj keď nevylučujem model nemeckého národného socializmu pre západnú Európu, s našou krajinou a celou strednou Európou je to nezlučiteľné. V prípade začlenenia Rakúska do sféry vplyvu Nemecka treba očakávať navrátenie Burgenlandu k Maďarsku a veľký otáznik ohľadom Viedne.

tento vlhký sen Nemecka sa nezrealizuje


Súhlasím, nezrealizuje sa v takej podobe, ako by chelo Nemecko v prípade, keby malo celkom voľné ruky. Ale nemá. Mne ale skôr ide o toto - „Štvrtá hospodárska ríša“ je zónou nemeckého vplyvu od Lisabonu po Vladivostok, ktorá sa zhoduje s projektom zóny voľného obchodu medzi EÚ a Ruskou federáciou, ktorý bol vyvinutý za aktívnej účasti Merkelovej.


Veľká Európa/Eurázia sa teda realizovať bude, to je prakticky isté. Mimochodom, opäť o tom pred niekoľkými dňami hovoril Lavrov na každoročnom stretnutí s Asociácou európskych podnikov - https://youtu.be/uMJ3fe2MHzI?t=2450


[quote="pid:37379, uid:112"]tento vlhký sen Nemecka sa nezrealizuje[/quote] Súhlasím, nezrealizuje sa v takej podobe, ako by chelo Nemecko v prípade, keby malo celkom voľné ruky. Ale nemá. Mne ale skôr ide o toto - „Štvrtá hospodárska ríša“ je zónou nemeckého vplyvu od Lisabonu po Vladivostok, ktorá sa zhoduje s projektom zóny voľného obchodu medzi EÚ a Ruskou federáciou, ktorý bol vyvinutý za aktívnej účasti Merkelovej. Veľká Európa/Eurázia sa teda realizovať bude, to je prakticky isté. Mimochodom, opäť o tom pred niekoľkými dňami hovoril Lavrov na každoročnom stretnutí s Asociácou európskych podnikov - https://youtu.be/uMJ3fe2MHzI?t=2450

pro naše vítězné odsouzené...k vládnutí

A počítám, že by jim to i “šlo”, protože jsou dostatečně pružní na plnění vnějších příkazů.
Někteří z nás pamatujeme, jak “pravicová” ODS zvyšovala daně a “levicová” ČSSD privatizovala.


[quote="pid:37348, uid:57"]pro naše vítězné odsouzené...k vládnutí[/quote] A počítám, že by jim to i “šlo”, protože jsou dostatečně pružní na plnění vnějších příkazů. Někteří z nás pamatujeme, jak “pravicová” ODS zvyšovala daně a “levicová” ČSSD privatizovala.
Upravené pred 6 dňami o 23:42

Článek je v rubrice "Most popular" na prvním místě.

Link co uvádíš, mi nefunguje, nicméně na základě Tvojí rady jsem článek našel. Už ale není na prvním místě.
Ale když si rozklikneme “View All Popular Stories” nebo
https://nationalinterest.org/popular/54531
tak ho najdeme podle názvu “To Counter Russia and China, Make ‘Spheres of Influence’ Great Again”, autor David T. Pyne


Zkusím sem dát link ještě 1x (divné je, že na první pohled vypadá stejně, jako ten Tvůj, co mi nefunguje):
https://nationalinterest.org/feature/counter-russia-and-china-make-‘spheres-influence’-great-again-194982
nebo
https://nationalinterest.org/feature/counter-russia-and-china-make-%E2%80%98spheres-influence%E2%80%99-great-again-194982
článek vyšel 11.10.2021 a je uveden fotkou Putina


Mimochodem: článků na obdobné téma je tam víc, např. tento
“A Strategy for Avoiding Two-Front War”
https://nationalinterest.org/feature/strategy-avoiding-two-front-war-192137
článek vyšel 22.8.2021


Dodatek: až teď jsem si všiml opravy

Tak ten originál spíš v této notaci:
https://nationalinterest.org/feature/counter-russia-and-china-make-%E2%80%98spheres-influence%E2%80%99-great-again-194982

ale už tenhle koment nechám...


[quote="pid:37362, uid:521"]Článek je v rubrice "Most popular" na prvním místě.[/quote] Link co uvádíš, mi nefunguje, nicméně na základě Tvojí rady jsem článek našel. Už ale není na prvním místě. Ale když si rozklikneme “View All Popular Stories” nebo https://nationalinterest.org/popular/54531 tak ho najdeme podle názvu “To Counter Russia and China, Make ‘Spheres of Influence’ Great Again”, autor David T. Pyne Zkusím sem dát link ještě 1x (divné je, že na první pohled vypadá stejně, jako ten Tvůj, co mi nefunguje): https://nationalinterest.org/feature/counter-russia-and-china-make-‘spheres-influence’-great-again-194982 nebo https://nationalinterest.org/feature/counter-russia-and-china-make-%E2%80%98spheres-influence%E2%80%99-great-again-194982 **článek vyšel 11**.10.2021 a je uveden fotkou Putina Mimochodem: článků na obdobné téma je tam víc, např. tento “A Strategy for Avoiding Two-Front War” https://nationalinterest.org/feature/strategy-avoiding-two-front-war-192137 **článek vyšel 22**.8.2021 Dodatek: až teď jsem si všiml opravy [quote="pid:37365, uid:521"]Tak ten originál spíš v této notaci: https://nationalinterest.org/feature/counter-russia-and-china-make-%E2%80%98spheres-influence%E2%80%99-great-again-194982[/quote] ale už tenhle koment nechám...
Upravené pred 6 dňami o 00:36

V expertním časopisu The National interest vychází článek:
Aby USA ustály proti Rusku a Číně, musí přistoupit na rozdělení sfér vlivu

Když jsem si to přečetl, tak jsem spěchal podívat se na ten Ruský link a pak i na ten originální a pro jistotu jsem to i četl.
Protože na první přečtení jsem byl natolik paf, že jsem si myslel, že si to Taurus musel vymyslet...
:-)
A ono ne-e.
Takže zbývá už jenom jedno vysvětlení: Petrov a Boširov...
:-)


Na mne to působí, jako kdyby ‘někdo’ chtěl běžící proces roztáhnout v čase, zpomalit, získat čas. (viz zmínka o “více než půlstoletí” míru v Evropě)


[quote="pid:37246, uid:158"]V expertním časopisu The National interest vychází článek: Aby USA ustály proti Rusku a Číně, musí přistoupit na rozdělení sfér vlivu[/quote] Když jsem si to přečetl, tak jsem spěchal podívat se na ten Ruský link a pak i na ten originální a pro jistotu jsem to i četl. Protože na první přečtení jsem byl natolik paf, že jsem si myslel, že si to Taurus musel vymyslet... :-) A ono ne-e. Takže zbývá už jenom jedno vysvětlení: Petrov a Boširov... :-) Na mne to působí, jako kdyby ‘někdo’ chtěl běžící proces roztáhnout v čase, zpomalit, získat čas. (viz zmínka o “více než půlstoletí” míru v Evropě)

uvedomte si, ze vymenou za nieco, co v podstate Rusi ci Cina uz maju, ma byt vzdanie sa vzajomnej spoluprace....teda nieco co Amici opakovane pouzivaju.....vid dohodu o volnom nebi, kedy Amici ju ukoncili s tym, ze vsak dostanu informacie od spojencov. Ano, USA nepoojdu kvoli Europe do vojny s Ruskom, ale to by nesli, an i keby NATO existovalo dalej, len tak ci tak by Europa zhynula. Cele mi to pride skor akceptovanie konecne, ze USA nemozu byt najvyssi hegemon a NWO tak ako si ho predstavoval Bush ide do kopru. A volna zona od Vladivostoku po Lisabon pre mna osobne skor znamena, ze sa tam postupne nasackuju zapadne firmy, vytazia co sa da a s krytim svojich vlad postupne premenit myslenie ludi. Inak to pre nich totiz nema zmysel, Rusko je pre nich trh, zdroj lacnych surovin a lacnej elektriny. A na to oni vsetci radi prikyvnu.....a ked potom Rusko bude nieco potrebovat, tak povedia, ze vsak toto nikde napisane nebolo:-(


uvedomte si, ze vymenou za nieco, co v podstate Rusi ci Cina uz maju, ma byt vzdanie sa vzajomnej spoluprace....teda nieco co Amici opakovane pouzivaju.....vid dohodu o volnom nebi, kedy Amici ju ukoncili s tym, ze vsak dostanu informacie od spojencov. Ano, USA nepoojdu kvoli Europe do vojny s Ruskom, ale to by nesli, an i keby NATO existovalo dalej, len tak ci tak by Europa zhynula. Cele mi to pride skor akceptovanie konecne, ze USA nemozu byt najvyssi hegemon a NWO tak ako si ho predstavoval Bush ide do kopru. A volna zona od Vladivostoku po Lisabon pre mna osobne skor znamena, ze sa tam postupne nasackuju zapadne firmy, vytazia co sa da a s krytim svojich vlad postupne premenit myslenie ludi. Inak to pre nich totiz nema zmysel, Rusko je pre nich trh, zdroj lacnych surovin a lacnej elektriny. A na to oni vsetci radi prikyvnu.....a ked potom Rusko bude nieco potrebovat, tak povedia, ze vsak toto nikde napisane nebolo:-(

Testování Ruska v pořadu Velká hra od 14.10., které navazuje na článek v The National Interest.
Pořadu se účastní Dmitrij Simes, jeden z redaktorů časopisu NI a projednává s předními politology, poslánci Ruska otázky Ukrajiny, návštěvy Viktorií Nuland a hlavně otázky - za jakých podmínek nebo za jaké brebendy je Rusko ochotno vzdát se strategického partnérství s Čínou. Zajímavá je návaznost s článkem i z toho důvodu, že Dmitrij Somes se účastní konkrzního řízení při výberu článků, které budou zveřejněny v časopise. V podstatě jsme svědky toho, jak se rodí nápady a následně vývijí určité manévry na úrovni globální politiky.
https://www.youtube.com/watch?v=LwxLkX2h920


Vzhledem k tomu, že od zveřejnění článku a uvedení pořadu v TV uběhlo jen pár dní, můžeme vyvodit závěr, že GP je hodně tlačen časem.


Testování Ruska v pořadu Velká hra od 14.10., které navazuje na článek v The National Interest. Pořadu se účastní Dmitrij Simes, jeden z redaktorů časopisu NI a projednává s předními politology, poslánci Ruska otázky Ukrajiny, návštěvy Viktorií Nuland a hlavně otázky - za jakých podmínek nebo za jaké brebendy je Rusko ochotno vzdát se strategického partnérství s Čínou. Zajímavá je návaznost s článkem i z toho důvodu, že Dmitrij Somes se účastní konkrzního řízení při výberu článků, které budou zveřejněny v časopise. V podstatě jsme svědky toho, jak se rodí nápady a následně vývijí určité manévry na úrovni globální politiky. https://www.youtube.com/watch?v=LwxLkX2h920 Vzhledem k tomu, že od zveřejnění článku a uvedení pořadu v TV uběhlo jen pár dní, můžeme vyvodit závěr, že GP je hodně tlačen časem.
Upravené pred 3 hod.

este by som dodal, ze ak tomu dobre rozumiem, autor rozlisuje len medzi Zapadnou a Vychodnou Europou, Stredna prenho neexistuje a Zapadna konci tam, kde koncila do 89 roku


to je take anglosaske politologicke videnie Europy, niekedy aj CEE (central and eastern europe) v podstate nema s fyzickou geografiou nic spolocne, oni hadzu na zapad aj Nemecko aj ked je v strede, do juznej Europy zaraduju v podstate len asi 4 staty aj ked cely balkan ma podobnu rovnobezku


vychodna (stredna) Europa je proste stare zname od Stetina na Balte...


[quote="pid:37253, uid:10"]este by som dodal, ze ak tomu dobre rozumiem, autor rozlisuje len medzi Zapadnou a Vychodnou Europou, Stredna prenho neexistuje a Zapadna konci tam, kde koncila do 89 roku[/quote] to je take anglosaske politologicke videnie Europy, niekedy aj CEE (central and eastern europe) v podstate nema s fyzickou geografiou nic spolocne, oni hadzu na zapad aj Nemecko aj ked je v strede, do juznej Europy zaraduju v podstate len asi 4 staty aj ked cely balkan ma podobnu rovnobezku vychodna (stredna) Europa je proste stare zname od Stetina na Balte...
1.97k
20
12
Živá ukážka
Zadajte minimálne 10 znak(y/ov)
UPOZORNENIE: Spomenuli ste používateľov %MENTIONS%, no oni túto správu nevidia a nedostanú oznámenie
Ukladá sa…
Uložené
S vybrat(ou/ými) položk(ou/ami) Zrušiť výber príspevkov Zobraziť vybraté príspevky
Všetky príspevky v tejto téme budú odstránen(é/ý)
Čakajúci koncept… Kliknutím sa vrátite k úpravám
Zahodiť koncept