Vracíme se k tématu soběstačnosti v článku Karla Žďárského. K čemu byly protiruské sankce, když zřetelně urychlily rozvoj zemědělského sektoru v Rusku a ruskou soběstačnost? Jak je to u nás? http://casopisargument.cz/?p=31278 Článek sem dávám ne proto, že by někdo nevěděl, že sankce Rusku prospěly. Ale proto, že v článku jsou podrobně rozebrány škody, které sankce přinesly českému zemědělství. Je vhodný k šíření a pro probuzení obzvlášť zatvrzelých jedinců a skupin.

Dobrý článek na téma potravinové soběstačnosti ČR. Zpracované potravinářské výrobky se od nás vyváželi a vyvážejí (po sankcích v menší míře) v podstatě pouze na východ. Na západ jen minimum specialit. Prostřednictvím vlastnictví převážné většiny rozhodujících distribučních řetězců jsme se stali odbytištěm EU produkce. Přitom tzv. moderní trh (řetězce) v ČR ovládají přibližně 80% prodeje potravin. Beze změny ve vlastnické struktuře bude velmi těžké udělat nějaký pokrok. Stejnou strategii můžeme sledovat i ve snaze o ovládnutí prvovýroby (farem) prostřednictvím výkupu české zemědělské půdy z rukou drobných vlastníků, ale i výkupem celých zemědělských firem (často a.s. a s.r.o.). Přitom dobývání EU dotací (nejen v zemědělství) se stalo jednou z mála možností, jak v dnešní době zhodnotit peníze. Podstatnou část dotací si vymiňuje v podobě placení nájmu vlastník půdy a možnost investic do zemědělské prvovýroby se tím omezuje = další regulační faktor. K přesunu vlastnictví půdy do cizích rukou můžeme připočíst církevní restituce a pokusy o prolomení BD jako je soudní pře s Lichtenštejny. Ztráta vlastnictví tohoto zdroje nám obnovit soběstačnost určitě nepomůže. Ani udržet naši státnost. Jaké zájmy bude v této otázce hájit EU je logické (své).