Pokracovani - tentokrat ruska wikipedia, velmi zajimave cteni:
Strojovy preklad:
Ostrov Milos – Kyklady
Milos je jedním z prvních obydlených Kykladských ostrovů. O tom svědčí zriceniny epochy neolitu u obce Filakopi na severovýchodním pobřeží ostrova, stejně jako zpracované kusy obsidiánu, jehož naleziste jsou na Kykladech k dispozici pouze na Milosu. Přítomnost teto horniny, které se podobá sklu a byla používáno k výrobě kamenných děl, hrálo důležitou roli ve vývoji ostrova. Obsidián na Milosi začali lidé používat před 13 tisíci lety. O něco později obsidián z Milose se stal široce používán na celém Středním východě a sloužil jako hlavní zdroj obchodu na ostrově.
Milosovo postavení mezi pevninským Řeckem a Krétou a obsidiánovou těžbou učinilo ostrov důležitým centrem Minojské civilizace.
U obce Filakopi britští archeologové odkryli pozůstatky městské zdi a paláce minojské éry s velmi zajímavými nástěnnými malbami.
Minoské město bylo obehnáno dvojitou stěnou a postaveno obdélníkovými domy. Archeologové objevili hustou síť ulic protínajících se v pravém úhlu, stejně jako komplex velkých staveb, pravděpodobně palácových, s megaronem v centru[6]. Minojská éra je na Milosi zastoupena třemi vrstvami.
Starověká Spodní Vrstva-2400-2000 př. nl je zastoupena keramikou a výrobky vyřezávané s obsidiánem. Obsidián byl stále používán k výrobě zbraní. Kovových věcí se našlo málo. Nálezy však naznačují, že obyvatelé Philocopi z té doby znali olovo, pokrývali své nádoby lesklou barvou, zdobili je spirálovými vzory[7]. Jisté je, že Filacopi byl v té době významným kulturním centrem, které si zachovalo svůj význam i později.
Střední Vrstva-2000-1600 př. n. l.-patří již k středokykladske kultuře, která byla pod silným vlivem Kréty. V této vrstvě se nacházejí vázy ve stylu Camares a naturalistické nástěnné malby (pravděpodobně provedené krétskými mistry). Právě k této vrstvě patří i fresky s "létajícími rybami". Osada byla zničena požárem, ale téměř okamžitě zdědila novou opevněnou osadu v horní vrstvě. V horní vrstvě byly nalezeny nádoby "palácového" krétského stylu a pozdně mykenske (to znamená, že ostrov byl vystaven silnému kulturnímu vlivu mykénské civilizace). Po roce 1200 př. n. l. se osada nedaleko obce Filacopi vytratila. Zřejmě to souvisí s dobytím ostrova Dority, kteri připluli na ostrov z Peloponésu.
Ostrov zažil svůj rozkvět v VI—V století před naším letopočtem objevili Archeologové na Milosi velkou řadu nálezů vztahujících se k tomuto období — пифосы a vázy s obrazy mytologické objekty a různorodé ozdoby, stejně jako řady terakotových postav.
Milosci se účastnili na straně Řeků v bitvě u Salaminu. Milosovi Dorite se dokázali vyhnout účasti v aténské Námořní unii a snažily se udržet neutralitu v Peloponéské válce. V roce 415 však Aténci zaútočili na ostrov a dobyli ho. Všichni muži na ostrově byli zabiti a ženy a děti uvrzeny do otroctví. Na ostrově se usídlilo 500 aténských úředníků. Historik Fuquididid věnoval této události jeden ze svých nejslavnějších projevů ve své "historii". Po vítězství v Peloponéské válce Sparťan Lisandr obnovil přítomnost Doritů na ostrově, ale Milos nikdy nedosáhl své bývalé prosperity.
V 1. století našeho letopočtu se na ostrově objevili emigranti z Judeje, bylo mezi nimi mnoho křesťanů (s nimi spojené křesťanské katakomby na Milosi). V roce 1204 se ostrov stal součástí vévodství Naxos. V roce 1341-1383 byl ostrov samostatným feudálním státem spravovaným potomky dcery Marca Sanuda. V roce 1383 se ostrov znovu stává součástí Naxosského vévodství, pak vlastně Benátek. V roce 1547 se ostrov stal součástí Osmanské říše, v roce 1831 vstoupil do nově vzniklého státu Řecko.
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%B8%D0%BB%D0%BE%D1%81
"Venuše Milosská" [1] (Afrodita z Ostrova Milos) je starověká řecká socha vytvořená přibližně v letech 130 až 100 před naším letopočtem. Původně bylo autorství přisuzováno Praxistovi, později Alexandru Antiochijskému[2], v současné době je socha považována za dílo neznámého autora.
Výboje Alexandra Makedonského přispěly k šíření řecké kultury daleko za hranicemi Hellas, v důsledku těchto zisků i nejbližší sousedé Řecka bylo mnoho různých národů. To přineslo nový realismus do umění té doby. Umělci začali upřednostňovat zobrazování různých tváří lidské povahy. Dokonce i tvářim soch bohů byly nyní dány rysy skutečných lidí.
Socha bohyně lásky Afrodity z bílého mramoru. Jedná se o Typ Afrodity Knidské (lat. Venus pudica, Venuše stydlivá): bohyně držící ruku padlé róby. Poprvé sochu tohoto typu vytvořil Praxitel kolem roku 350 před naším letopočtem.
Milosska Venuše byla objevena v dubnu 1820 na ostrově Milos (Melos) - jednom z Kykladských ostrovů v Egejském moři. Na místě, kde byla socha nalezena, byl s největší pravděpodobností řecký stadion. Stadiony byly obvykle pod patronací Hermes a Hercules, právě jejich sochy, stejně jako čtvercový průřez sloupu, často zdobily stadiony. Spolu s Venuší byly nalezeny 3 takové sloupy, stejně jako fragmenty jiných soch, včetně paže s jablkem, předloktí a nohy — ve velikosti tyto fragmenty nemohou souviset s Venuší.
Předani sochy Louvru v roku 1821
Socha byla nalezena za přítomnosti francouzského námořníka Oliviera Vutiera. Po obdržení popisu sochy od Vutiera, markýz de Rivière (fr. de Rivière), francouzský velvyslanec v Osmanské říši (v držení, ve kterém se v té době nachazelo Řecko), koupil sochu s cílem poskytnout dárek francouzskému králi.
- března 1821 Ludvík XVIII zase předal sochu Louvru.
Socha přišla do Louvru šest let po restituci trofejí z napoleonských válek, kdy se mnoho mistrovských děl přivezených ze zajatých zemí vrátilo bývalým
majitelům. V aplikaci vytvořené v dobách Napoleona, muzeum antických soch byly převážně sochy jižní Francie a Itálie, a tam nebyla prakticky žádná z řeckých soch — Laokoon zaujimal ústřední místo v řecké sbírce muzea - byl ale take vrácen do Vatikánu. Přivezená Venuše tak okamžitě zaujala hlavní místo v řecké sbírce Louvru.
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%92%D0%B5%D0%BD%D0%B5%D1%80%D0%B0_%D0%9C%D0%B8%D0%BB%D0%BE%D1%81%D1%81%D0%BA%D0%B0%D1%8F
Tak uz vime, proc je Milos oblibeny ostrov Britu.
Pokracovani - tentokrat ruska wikipedia, velmi zajimave cteni:
Strojovy preklad:
**Ostrov Milos – Kyklady**
Milos je jedním z prvních obydlených Kykladských ostrovů. O tom svědčí zriceniny epochy neolitu u obce Filakopi na severovýchodním pobřeží ostrova, stejně jako zpracované kusy obsidiánu, jehož naleziste jsou na Kykladech k dispozici pouze na Milosu. Přítomnost teto horniny, které se podobá sklu a byla používáno k výrobě kamenných děl, hrálo důležitou roli ve vývoji ostrova. Obsidián na Milosi začali lidé používat před 13 tisíci lety. O něco později obsidián z Milose se stal široce používán na celém Středním východě a sloužil jako hlavní zdroj obchodu na ostrově.
Milosovo postavení mezi pevninským Řeckem a Krétou a obsidiánovou těžbou učinilo ostrov** důležitým centrem Minojské civilizace.**
U obce Filakopi** britští archeologové** odkryli pozůstatky městské zdi a paláce minojské éry s velmi zajímavými nástěnnými malbami.
Minoské město bylo obehnáno dvojitou stěnou a postaveno obdélníkovými domy. Archeologové objevili hustou síť ulic protínajících se v pravém úhlu, stejně jako komplex velkých staveb, pravděpodobně palácových, s megaronem v centru[6]. Minojská éra je na Milosi zastoupena třemi vrstvami.
Starověká Spodní Vrstva-2400-2000 př. nl je zastoupena keramikou a výrobky vyřezávané s obsidiánem. Obsidián byl stále používán k výrobě zbraní. Kovových věcí se našlo málo. Nálezy však naznačují, že obyvatelé Philocopi z té doby znali olovo, pokrývali své nádoby lesklou barvou, zdobili je spirálovými vzory[7]. Jisté je, že Filacopi byl v té době významným kulturním centrem, které si zachovalo svůj význam i později.
Střední Vrstva-2000-1600 př. n. l.-patří již k středokykladske kultuře, která byla pod silným vlivem Kréty. V této vrstvě se nacházejí vázy ve stylu Camares a naturalistické nástěnné malby (pravděpodobně provedené krétskými mistry). Právě k této vrstvě patří i fresky s "létajícími rybami". Osada byla zničena požárem, ale téměř okamžitě zdědila novou opevněnou osadu v horní vrstvě. V horní vrstvě byly nalezeny nádoby "palácového" krétského stylu a pozdně mykenske (to znamená, že ostrov byl vystaven silnému kulturnímu vlivu mykénské civilizace). Po roce 1200 př. n. l. se osada nedaleko obce Filacopi vytratila. Zřejmě to souvisí s dobytím ostrova Dority, kteri připluli na ostrov z Peloponésu.
Ostrov zažil svůj rozkvět v VI—V století před naším letopočtem objevili Archeologové na Milosi velkou řadu nálezů vztahujících se k tomuto období — пифосы a vázy s obrazy mytologické objekty a různorodé ozdoby, stejně jako řady terakotových postav.
Milosci se účastnili na straně Řeků v bitvě u Salaminu. Milosovi Dorite se dokázali vyhnout účasti v aténské Námořní unii a snažily se udržet neutralitu v Peloponéské válce. V roce 415 však Aténci zaútočili na ostrov a dobyli ho. Všichni muži na ostrově byli zabiti a ženy a děti uvrzeny do otroctví. Na ostrově se usídlilo 500 aténských úředníků. Historik Fuquididid věnoval této události jeden ze svých nejslavnějších projevů ve své "historii". Po vítězství v Peloponéské válce Sparťan Lisandr obnovil přítomnost Doritů na ostrově, ale Milos nikdy nedosáhl své bývalé prosperity.
V 1. století našeho letopočtu se na ostrově objevili emigranti z Judeje, bylo mezi nimi mnoho křesťanů (s nimi spojené křesťanské katakomby na Milosi). V roce 1204 se ostrov stal součástí vévodství Naxos. V roce 1341-1383 byl ostrov samostatným feudálním státem spravovaným potomky dcery Marca Sanuda. V roce **1383 se ostrov znovu stává součástí Naxosského vévodství, pak vlastně Benátek**. V roce 1547 se ostrov stal součástí Osmanské říše, v roce 1831 vstoupil do nově vzniklého státu Řecko.
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%B8%D0%BB%D0%BE%D1%81
**"Venuše Milosská" [1] (Afrodita z Ostrova Milos)** je starověká řecká socha vytvořená přibližně v letech 130 až 100 před naším letopočtem. Původně bylo autorství přisuzováno Praxistovi, později Alexandru Antiochijskému[2], **v současné době je socha považována za dílo neznámého autora.**
Výboje Alexandra Makedonského přispěly k šíření řecké kultury daleko za hranicemi Hellas, v důsledku těchto zisků i nejbližší sousedé Řecka bylo mnoho různých národů. To přineslo nový realismus do umění té doby. Umělci začali upřednostňovat zobrazování různých tváří lidské povahy. Dokonce i tvářim soch bohů byly nyní dány rysy skutečných lidí.
Socha bohyně lásky Afrodity z bílého mramoru. Jedná se o Typ Afrodity Knidské (lat. Venus pudica, Venuše stydlivá): bohyně držící ruku padlé róby. Poprvé sochu tohoto typu vytvořil Praxitel kolem roku 350 před naším letopočtem.
Milosska Venuše byla objevena v dubnu 1820 na ostrově Milos (Melos) - jednom z Kykladských ostrovů v Egejském moři. Na místě, kde byla socha nalezena, byl s největší pravděpodobností řecký stadion. Stadiony byly obvykle pod patronací Hermes a Hercules, právě jejich sochy, stejně jako čtvercový průřez sloupu, často zdobily stadiony. Spolu s Venuší byly nalezeny 3 takové sloupy, stejně jako fragmenty jiných soch, včetně paže s jablkem, předloktí a nohy — ve velikosti tyto fragmenty nemohou souviset s Venuší.
**Předani sochy Louvru v roku 1821
**
Socha byla nalezena za přítomnosti francouzského námořníka Oliviera Vutiera. Po obdržení popisu sochy od Vutiera, markýz de Rivière (fr. de Rivière), francouzský velvyslanec v Osmanské říši (v držení, ve kterém se v té době nachazelo Řecko), koupil sochu s cílem poskytnout dárek francouzskému králi.
1. března 1821 Ludvík XVIII zase předal sochu Louvru.
Socha přišla do Louvru šest let po restituci trofejí z napoleonských válek, kdy se mnoho mistrovských děl přivezených ze zajatých zemí vrátilo bývalým
majitelům. V aplikaci vytvořené v dobách Napoleona, muzeum antických soch byly převážně sochy jižní Francie a Itálie, a tam nebyla prakticky žádná z řeckých soch — Laokoon zaujimal ústřední místo v řecké sbírce muzea - byl ale take vrácen do Vatikánu. Přivezená Venuše tak okamžitě zaujala hlavní místo v řecké sbírce Louvru.
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%92%D0%B5%D0%BD%D0%B5%D1%80%D0%B0_%D0%9C%D0%B8%D0%BB%D0%BE%D1%81%D1%81%D0%BA%D0%B0%D1%8F
Tak uz vime, proc je Milos oblibeny ostrov Britu.
Upravené 12. 8. 2021 o 19:44
