Politika v ČR
Herman bude honorárním konzulem Lichtenštejnska v ČR

Lichtenštejnsko poprvé v historii zřídí v České republice honorární konzulát. Sídlit bude v Brně a konzulem se stane bývalý ministr kultury Daniel Herman. V tiskové zprávě to oznámil mediální kontakt lichtenštejnské vlády v ČR Michal Růžička


Historicky jsou Lichtenštejnsko a Česká republika velmi úzce spjaty. Zámožný rod Lichtenštejnů patřil k nejbohatší šlechtě především na Moravě. Vlastnil mimo jiné Lednicko-valtický areál zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO anebo zámky Bučovice, Plumlov či Velké Losiny.


Lichtenštejnsko žene spor o pozemky v Česku do Štrasburku
O dvě třetiny pozemků ale rod přišel při meziválečné pozemkové reformě, zbylý majetek mu byl zabaven na základě poválečných dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Tehdejší československé úřady konfiskaci provedly s poukazem na to, že se lichtenštejnský kníže František Josef II. přihlásil k německé národnosti a v souladu s tím se během války i choval.


Lichtenštejnové ale tvrdí, že vyvlastnění bylo neoprávněné, neboť vládnoucí kníže se za Němce neprohlásil a byl hlavou suverénního státu, který za války zachovával neutralitu. Lichtenštejnové se domáhají vrácení majetku soudní cestou. Země se v této souvislosti obrátila i na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.


Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/lichtenstejsko-cesko-honorarni-konzulat-ministr-herman.A210505_172648_zahranicni_lesa


Lichtenštejnsko poprvé v historii zřídí v České republice honorární konzulát. Sídlit bude v Brně a konzulem se stane bývalý ministr kultury Daniel Herman. V tiskové zprávě to oznámil mediální kontakt lichtenštejnské vlády v ČR Michal Růžička Historicky jsou Lichtenštejnsko a Česká republika velmi úzce spjaty. Zámožný rod Lichtenštejnů patřil k nejbohatší šlechtě především na Moravě. Vlastnil mimo jiné Lednicko-valtický areál zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO anebo zámky Bučovice, Plumlov či Velké Losiny. Lichtenštejnsko žene spor o pozemky v Česku do Štrasburku O dvě třetiny pozemků ale rod přišel při meziválečné pozemkové reformě, zbylý majetek mu byl zabaven na základě poválečných dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Tehdejší československé úřady konfiskaci provedly s poukazem na to, že se lichtenštejnský kníže František Josef II. přihlásil k německé národnosti a v souladu s tím se během války i choval. Lichtenštejnové ale tvrdí, že vyvlastnění bylo neoprávněné, neboť vládnoucí kníže se za Němce neprohlásil a byl hlavou suverénního státu, který za války zachovával neutralitu. Lichtenštejnové se domáhají vrácení majetku soudní cestou. Země se v této souvislosti obrátila i na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/lichtenstejsko-cesko-honorarni-konzulat-ministr-herman.A210505_172648_zahranicni_lesa

konzulem se stane bývalý ministr kultury Daniel Herman

Z diskuse na idnes:
“Není on už honorárním konzulem sudetských Němců?”


Nebo:
“To je spíš župní zástupce strany Konráda Henlaina,ne?!”


[quote="pid:14660, uid:307"]konzulem se stane bývalý ministr kultury Daniel Herman[/quote] Z diskuse na idnes: “Není on už honorárním konzulem sudetských Němců?” Nebo: “To je spíš župní zástupce strany Konráda Henlaina,ne?!”
Upravené 5. 5. 2021 o 20:05

Vrána k vráně vždycky sedá , pokřivený si pokřiveného hledá .


Vrána k vráně vždycky sedá , pokřivený si pokřiveného hledá .

Zajímavá volba. Nezná nebo nerespektuje Lichtenštejnsko většinový názor českého obyvatelstva? Herman jim sympatie Čechů pro jejich plány rozhodně nezíská. Hra s otevřenými kartami.


Zajímavá volba. Nezná nebo nerespektuje Lichtenštejnsko většinový názor českého obyvatelstva? Herman jim sympatie Čechů pro jejich plány rozhodně nezíská. Hra s otevřenými kartami.

Zajímavá souvislost:


Rumuni viní lichtenštejnského prince ze zastřelení největšího medvěda v EU.


Lichtenštejnský princ Emanuel zastřelil při lovu údajně největšího rumunského medvěda. Získal přitom povolení pouze k odstřelu jiné agresivní medvědice. Místo ní však zabil zvíře, kterému bylo 17 let, a k lidem se nepřibližuje. Případ vyšetřuje rumunská policie


Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/medved-lichtenstejsko-zastreleni-rumunsko-princ-emanuel.A210506_064325_zahranicni_klf


Zajímavá souvislost: Rumuni viní lichtenštejnského prince ze zastřelení největšího medvěda v EU. Lichtenštejnský princ Emanuel zastřelil při lovu údajně největšího rumunského medvěda. Získal přitom povolení pouze k odstřelu jiné agresivní medvědice. Místo ní však zabil zvíře, kterému bylo 17 let, a k lidem se nepřibližuje. Případ vyšetřuje rumunská policie Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/medved-lichtenstejsko-zastreleni-rumunsko-princ-emanuel.A210506_064325_zahranicni_klf

Dobrá zpráva, řekl bych. Vždy je, zjednodušeně řečeno, mnohem, mnohem lepší, mít nepřítele proti sobě, než za svými zády. Zbavují se, snad z donucení, své nejnebezpečnější zbraně - maskování.


Dobrá zpráva, řekl bych. Vždy je, zjednodušeně řečeno, mnohem, mnohem lepší, mít nepřítele proti sobě, než za svými zády. Zbavují se, snad z donucení, své nejnebezpečnější zbraně - maskování.

Z diskuse na idnes:
“Není on už honorárním konzulem sudetských Němců?”


Vídeňská dohoda o diplomatických stycích nevylučuje být honorárním konzulem i dvou zemí. Za svojí službu jsem poznal tři takové. Není to vyloučeno a tudíž je to možné, pokud s tím obě země souhlasí. To co se však musí dodržet je oddělení prostor k tomu účelu určených.


[quote="pid:14667, uid:240"]Z diskuse na idnes: “Není on už honorárním konzulem sudetských Němců?”[/quote] Vídeňská dohoda o diplomatických stycích nevylučuje být honorárním konzulem i dvou zemí. Za svojí službu jsem poznal tři takové. Není to vyloučeno a tudíž je to možné, pokud s tím obě země souhlasí. To co se však musí dodržet je oddělení prostor k tomu účelu určených.

Exministr kultury Herman převezme nejvyšší sudetoněmecké ocenění
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/exministr-kultury-herman-prevezme-nejvyssi-sudetonemecke-oceneni-40363510
V diskuzi mu nakládají...


Exministr kultury Herman převezme nejvyšší sudetoněmecké ocenění https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/exministr-kultury-herman-prevezme-nejvyssi-sudetonemecke-oceneni-40363510 V diskuzi mu nakládají...

Asi hodně bojuje za zrušení Ben.dekretu..jméno má pěkné německé.


Asi hodně bojuje za zrušení Ben.dekretu..jméno má pěkné německé.

Asi hodně bojuje za zrušení Ben.dekretu..jméno má pěkné německé.


Asi hodně bojuje za zrušení Ben.dekretu..jméno má pěkné německé.

Asi hodně bojuje za zrušení Ben.dekretu..jméno má pěkné německé.


Veď je to skopčák ako vyšitý. Bojuje sa svoje a za svojich.


[quote="pid:20548, uid:88"]Asi hodně bojuje za zrušení Ben.dekretu..jméno má pěkné německé.[/quote] Veď je to skopčák ako vyšitý. Bojuje sa svoje a za svojich.

Lidovci zapláčou. Anebo hodí distanc. Tohle vždycky uměli...


Lidovci zapláčou. Anebo hodí distanc. Tohle vždycky uměli...

Veď je to skopčák ako vyšitý. Bojuje sa svoje a za svojich.

Je to složitější.
Daní-jel Herman je sudeťák, katolík a jewrej. {ostatně tato kombinace není podle mých výpočtů až tak výjimečnou v poválečné ČSR}
herr Herman (jewrej) a jeho “Ackermann gemeinde”

"Německý orloj české politiky – I. část"


"Jak jsem potkal Izrael"
2012
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10396413910-jak-jsem-potkal-izrael/


"Komu vlastně posluhuje Daniel Herman?' (výživný článeček)
26.10.2016
https://www.ireporter.cz/2016/10/26/komu-vlastne-posluhuje-daniel-hermann/
"Daniel Herman je muž mnoha tváří, mnoha povolání. Pochází ze židovské rodiny, která má dlouhou tradici (sám se pyšní tím, že prapraprastrýcem jeho prababičky byl Josef Dobrovský). Neměl ale v úmyslu jít po stopách předků, uskočil stranou – dalo by se říct dvakrát: nejenže přestoupil ke katolické víře, ale vstoupil přímo do teologického semináře, což bylo za vlády komunistických bezvěrců již samo o sobě poněkud podezřelé, úspěšně však dostudoval a v roce 1989 byl vysvěcen za kněze.
...
Některá životní rozhodnutí Daniel Hermana vyvolávají otázky. Především odvrat od židovské víry. Není jasné, jaké důvody vedly sotva dospělého chlapce zříct se víry svých blízkých, svých dědů, strýců, praotců?"


{ano milé děti, i velký Čech a obrozenec Josef Dobrovský byl jewrej
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Dobrovsk%C3%BD
"Josef Dobrovský se narodil 17. srpna 1753 v uherském Gyarmatu... Doma se mluvilo německy." atd. atp.}
{ostatně počítám, ze základy projektově zkonstruovaného státu Československo - ležatého Izraele - byly položeny už za tzv. Národního obrození}


[quote="pid:20552, uid:45"]Veď je to skopčák ako vyšitý. Bojuje sa svoje a za svojich.[/quote] Je to složitější. Daní-jel Herman je sudeťák, katolík a jewrej. {ostatně tato kombinace není podle mých výpočtů až tak výjimečnou v poválečné ČSR} [quote="pid:6083, uid:240"]herr Herman (jewrej) a jeho “Ackermann gemeinde”[/quote] [quote="pid:7935, uid:240"]"Německý orloj české politiky – I. část"[/quote] "Jak jsem potkal Izrael" 2012 https://www.ceskatelevize.cz/porady/10396413910-jak-jsem-potkal-izrael/ "Komu vlastně posluhuje Daniel Herman?' (výživný článeček) 26.10.2016 https://www.ireporter.cz/2016/10/26/komu-vlastne-posluhuje-daniel-hermann/ "Daniel Herman je muž mnoha tváří, mnoha povolání. Pochází ze židovské rodiny, která má dlouhou tradici (sám se pyšní tím, že prapraprastrýcem jeho prababičky byl **Josef Dobrovský**). Neměl ale v úmyslu jít po stopách předků, uskočil stranou – dalo by se říct dvakrát: nejenže přestoupil ke katolické víře, ale vstoupil přímo do teologického semináře, což bylo za vlády komunistických bezvěrců již samo o sobě poněkud podezřelé, úspěšně však dostudoval a v roce 1989 byl vysvěcen za kněze. ... Některá životní rozhodnutí Daniel Hermana vyvolávají otázky. Především odvrat od židovské víry. Není jasné, jaké důvody vedly sotva dospělého chlapce zříct se víry svých blízkých, svých dědů, strýců, praotců?" {ano milé děti, i velký Čech a obrozenec Josef Dobrovský byl jewrej https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Dobrovsk%C3%BD "Josef Dobrovský se narodil 17. srpna 1753 v uherském Gyarmatu... Doma se mluvilo německy." atd. atp.} {ostatně počítám, ze základy projektově zkonstruovaného státu Československo - ležatého Izraele - byly položeny už za tzv. Národního obrození}
Upravené 17. 6. 2021 o 11:49

Daní-jel Herman je sudeťák, katolík a jewrej.


Cipana, ta to nálož, už chýba len aby bol LGBTI. Ako povedal jeden známy lekár - citujem: "Gény neojebeš!"


A veru že nie, už som sa o tom veľa razy presvedčila.


[quote="pid:20575, uid:240"]Daní-jel Herman je sudeťák, katolík a jewrej.[/quote] Cipana, ta to nálož, už chýba len aby bol LGBTI. Ako povedal jeden známy lekár - citujem: "Gény neojebeš!" A veru že nie, už som sa o tom veľa razy presvedčila.

Dceři zanechal velké jmění.
Bývalý šéf MI6 promluvil o dvojitém agentovi z ČSSR
Dvojitý agent Státní bezpečnosti (StB) Miloslav Kroča, který roky tajně spolupracoval s britskou tajnou službou, chtěl zajistit lepší život pro svou dceru, jíž po smrti zanechal velké množství peněz v londýnské bance.
Podle britského tisku to o víkendu návštěvníkům historického festivalu řekl bývalý šéf britské tajné služby MI6 Richard Dearlove, který byl Kročovým řídícím důstojníkem, když působil na britské ambasádě v Praze v 70. letech minulého století.


Dearlove za normálních okolností nesmí komentovat akce tajných služeb, o aféře s Kročou však promluvil, neboť jsou podle něj její okolnosti již veřejně známé díky možnosti nahlížet do archivů StB. Britský operativec se do Prahy přestěhoval v roce 1973 i se svou rodinou, přičemž tehdy vystupoval jako diplomat na britské ambasádě.


Jeho zodpovědností bylo mimo jiné řídit síť informátorů,
kteří Britům sami od sebe nabídli svou spolupráci. Mezi nimi byl i Kroča. . .
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/dceri-zanechal-velke-jmeni-byvaly-sef-mi6-promluvil-dvojitem/r~5a453ae6d7f711eba7d3ac1f6b220ee8/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_term=position-1&utm_campaign=Aktualne
další vlastizrádce oslavován západem jako hrdina a mainstreamem


Dceři zanechal velké jmění. Bývalý šéf MI6 promluvil o dvojitém agentovi z ČSSR Dvojitý agent Státní bezpečnosti (StB) Miloslav Kroča, který roky tajně spolupracoval s britskou tajnou službou, chtěl zajistit lepší život pro svou dceru, jíž po smrti zanechal velké množství peněz v londýnské bance. Podle britského tisku to o víkendu návštěvníkům historického festivalu řekl bývalý šéf britské tajné služby MI6 Richard Dearlove, který byl Kročovým řídícím důstojníkem, když působil na britské ambasádě v Praze v 70. letech minulého století. Dearlove za normálních okolností nesmí komentovat akce tajných služeb, o aféře s Kročou však promluvil, neboť jsou podle něj její okolnosti již veřejně známé díky možnosti nahlížet do archivů StB. Britský operativec se do Prahy přestěhoval v roce 1973 i se svou rodinou, přičemž tehdy vystupoval jako diplomat na britské ambasádě. Jeho zodpovědností bylo mimo jiné řídit síť informátorů, kteří Britům sami od sebe nabídli svou spolupráci. Mezi nimi byl i Kroča. . . https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/dceri-zanechal-velke-jmeni-byvaly-sef-mi6-promluvil-dvojitem/r~5a453ae6d7f711eba7d3ac1f6b220ee8/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_term=position-1&utm_campaign=Aktualne další vlastizrádce oslavován západem jako hrdina a mainstreamem

Herman právě obdržel od "Hitlera po výkrmu" nejvyšší vyznamenání Sudetoněmeckého landsmanšaftu.


https://www.novinky.cz/domaci/clanek/exministr-herman-prevzal-nejvyssi-vyznamenani-sudetskych-nemcu-40366491#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=IzrAhaVglTm-202107171546&dop_id=40366491&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz


"Podle Posselta je Herman vzorem pro řadu lidí, kteří se stále ještě bojí podívat na pravdu historie."


Suděťáce by také rádi sjezd na území ČR.


Herman právě obdržel od "Hitlera po výkrmu" nejvyšší vyznamenání Sudetoněmeckého landsmanšaftu. https://www.novinky.cz/domaci/clanek/exministr-herman-prevzal-nejvyssi-vyznamenani-sudetskych-nemcu-40366491#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=IzrAhaVglTm-202107171546&dop_id=40366491&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz "Podle Posselta je Herman vzorem pro řadu lidí, kteří se stále ještě bojí podívat **na pravdu historie.**" Suděťáce by také rádi sjezd na území ČR.

Herman právě obdržel od "Hitlera po výkrmu" nejvyšší vyznamenání Sudetoněmeckého landsmanšaftu.

vlastizrádce oslavován západem


[quote="pid:25047, uid:372"]Herman právě obdržel od "Hitlera po výkrmu" nejvyšší vyznamenání Sudetoněmeckého landsmanšaftu.[/quote] vlastizrádce oslavován západem

„Odsun sudetských Němců byl logickým důsledkem vzniku,
průběhu a výsledku 2. světové války.
Pokud tomu dnes někdo chce říkat msta, ať to klidně dělá – je to především jeho vizitkou! Odsun byl důsledkem německé agrese.
Podle mého názoru je toto téma živeno uměle, a to ve snaze rozeštvávat mezi sebou evropské národy. Někdo usiluje o to, abychom se mezi sebou hádali a bojovali minulé války, a přitom si nevšimli, že se z Evropy pomalu stává jakási kombinace sultanátu, afrického království a squatu plného často agresivních a líných špinavců a sexuálních deviantů.
Ten, kdo se v této situaci snaží vytvořit konflikt mezi Čechy a Němci,
či mezi jakýmikoli jinými evropskými národy, je zrádcem evropské civilizace
a podle toho by s ním mělo být nakládáno.
Je třeba si uvědomit, že minulé války nelze již prohrát, ani vyhrát!
To, co musíme vyhrát a v čem obstát, je uhájit tradiční život a Evropu, jakou nám krví a potem vydobyli naši předkové.
Samotná osoba pana Hermana mi pak nestojí za nejkratší komentář.
Snad jednu větu. Co se týká samotného pana Hermana, tak sázka na tuto osobu je ze strany sudetských Němců sázkou na hodně chromého koně,“
shrnul svůj postoj poslanec SPD Jaroslav Foldyna. 🇨🇿


„Lidská zrůda.“
„Celé jinak.“ Po ceně pro Hermana padlo o Sudeťácích, co nečekáte
https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/-Lidska-zruda-Cele-jinak-Po-cene-pro-Hermana-padlo-o-Sudetacich-co-necekate-671161?fbclid=IwAR2-fUlF84YZmjalJ89MJghLoZNQymkpmEyU6BcwYeKonpbnIxpEVgEBf-o


„Odsun sudetských Němců byl logickým důsledkem vzniku, průběhu a výsledku 2. světové války. Pokud tomu dnes někdo chce říkat msta, ať to klidně dělá – je to především jeho vizitkou! Odsun byl důsledkem německé agrese. Podle mého názoru je toto téma živeno uměle, a to ve snaze rozeštvávat mezi sebou evropské národy. Někdo usiluje o to, abychom se mezi sebou hádali a bojovali minulé války, a přitom si nevšimli, že se z Evropy pomalu stává jakási kombinace sultanátu, afrického království a squatu plného často agresivních a líných špinavců a sexuálních deviantů. Ten, kdo se v této situaci snaží vytvořit konflikt mezi Čechy a Němci, či mezi jakýmikoli jinými evropskými národy, je zrádcem evropské civilizace a podle toho by s ním mělo být nakládáno. Je třeba si uvědomit, že minulé války nelze již prohrát, ani vyhrát! To, co musíme vyhrát a v čem obstát, je uhájit tradiční život a Evropu, jakou nám krví a potem vydobyli naši předkové. Samotná osoba pana Hermana mi pak nestojí za nejkratší komentář. Snad jednu větu. Co se týká samotného pana Hermana, tak sázka na tuto osobu je ze strany sudetských Němců sázkou na hodně chromého koně,“ shrnul svůj postoj poslanec SPD Jaroslav Foldyna.

Na Moravě obnovují tradici Lichtenštejnů, Svatohubertskou mši.

“Tradici Svatohubertské mše tam obnovil před patnácti lety muž, který působil jako správce zdejší honitby.”


[quote="pid:41902, uid:307"]Na Moravě obnovují tradici Lichtenštejnů, Svatohubertskou mši.[/quote] “Tradici Svatohubertské mše tam obnovil **před patnácti lety** muž, který působil jako správce zdejší honitby.”

Na Moravě obnovují tradici Lichtenštejnů, Svatohubertskou mši.

“Tradici Svatohubertské mše tam obnovil před patnácti lety muž, který působil jako správce zdejší honitby.”


Zakladatelem řádu sv. Huberta na našem území byl (1695) František Adam hrabě Špork. Známé Svatohubertské slavnosti na Kuksu byly obnoveny záhy po převratu.
Dílčím cílem je snaha o rozklad/likvidaci "lidové" myslivosti jakožto reliktu socialismu a její nahrazení "ušlechtilou" elitářskou zábavou pro honoraci a zbohatlíky (což se jim dlouho moc nedařilo, až v poslední době začínají starší generace lidových myslivců rychle odcházet do věčných lovišť). K tomuto propagačnímu účelu se F. A. Špork velmi hodí - je prezentován jako humanista zakladatel špitálu v Kuksu atd. Lichtenštejni, jakož i jiná šlechta, tento proces (eliminace přístupu běžných lidí k lovu - ke zdrojům) samozřejmě podporují.
Snaží se společnosti podsunout, že "ušlechtilí, kulturní lepšo-lidé s modrou krví" mají převzít a řídit chov a lov zvěře v našich lesích od obyčejných "buranských" myslivců, příslušníků národa.
Masmédia cíleně vytváří špatný mediální obraz lidové myslivosti a naopak propagují panskou myslivost (nebo-li: "ovečky nechte se vést moudrými a ušlechtilými"smile). Zapadají do toho jejich pokusy o restituce lesů a statků, podpora ze strany církve, již dotažené restituce církevního majetku atd.
V případě propagačních akcí jde v podstatě o bezstrukturní řízení, na které už navazují další strukturní řídící kroky. Celé nás to má připravit na staré pořádky - akceptaci jednoho z možných jimi předpřipravených směrů - neofeudalismu (to je hlavní cíl).


[quote="pid:41902, uid:307"]Na Moravě obnovují tradici Lichtenštejnů, Svatohubertskou mši.[/quote] [quote="pid:41923, uid:240"]“Tradici Svatohubertské mše tam obnovil před patnácti lety muž, který působil jako správce zdejší honitby.”[/quote] Zakladatelem řádu sv. Huberta na našem území byl (1695) František Adam hrabě Špork. Známé Svatohubertské slavnosti na Kuksu byly obnoveny záhy po převratu. Dílčím cílem je snaha o rozklad/likvidaci "lidové" myslivosti jakožto reliktu socialismu a její nahrazení "ušlechtilou" elitářskou zábavou pro honoraci a zbohatlíky (což se jim dlouho moc nedařilo, až v poslední době začínají starší generace lidových myslivců rychle odcházet do věčných lovišť). K tomuto propagačnímu účelu se F. A. Špork velmi hodí - je prezentován jako humanista zakladatel špitálu v Kuksu atd. Lichtenštejni, jakož i jiná šlechta, tento proces (eliminace přístupu běžných lidí k lovu - ke zdrojům) samozřejmě podporují. Snaží se společnosti podsunout, že "ušlechtilí, kulturní lepšo-lidé s modrou krví" mají převzít a řídit chov a lov zvěře v našich lesích od obyčejných "buranských" myslivců, příslušníků národa. Masmédia cíleně vytváří špatný mediální obraz lidové myslivosti a naopak propagují panskou myslivost (nebo-li: "ovečky nechte se vést moudrými a ušlechtilými")). Zapadají do toho jejich pokusy o restituce lesů a statků, podpora ze strany církve, již dotažené restituce církevního majetku atd. V případě propagačních akcí jde v podstatě o bezstrukturní řízení, na které už navazují další strukturní řídící kroky. Celé nás to má připravit na staré pořádky - akceptaci jednoho z možných jimi předpřipravených směrů - neofeudalismu (to je hlavní cíl).

obavam sa ze to je pravda, da sa to sice spojit aj so snahou o prelomenie Benesovych dekretov, ale neviditelnym cielom je snaha o opatovne nainstalovanie feudalizmu. Ved co pisu? CR a SR si nevedia vladnut, nanovo prenikaju potomkovia tychto rodov do parlamentu, Ked Schwarzenberg sa oblecie proti protokolu, tak on moze, on je knieza, ked to spravi Zeman, tak je opilec, to iste co sa tyka majetkov ci kultury. Opatovna snaha o velebenie toho, co priniesli rakuske slachticke rody a dupanie po tom, co bolo povodne narodne (typu clanky o Ziskovi ako masovom vrahovi apod)


obavam sa ze to je pravda, da sa to sice spojit aj so snahou o prelomenie Benesovych dekretov, ale neviditelnym cielom je snaha o opatovne nainstalovanie feudalizmu. Ved co pisu? CR a SR si nevedia vladnut, nanovo prenikaju potomkovia tychto rodov do parlamentu, Ked Schwarzenberg sa oblecie proti protokolu, tak on moze, on je knieza, ked to spravi Zeman, tak je opilec, to iste co sa tyka majetkov ci kultury. Opatovna snaha o velebenie toho, co priniesli rakuske slachticke rody a dupanie po tom, co bolo povodne narodne (typu clanky o Ziskovi ako masovom vrahovi apod)

Zajímavá zpráva:


Lichtenštejnové u soudu neuspěli, miliardové majetky se vracet nebudou

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/lichtenstejnove-u-soudu-neuspeli-miliardove-majetky-se-vracet-nebudou-40386871


Břeclavský soud v pátek zamítl jednu z žalob Nadace knížete z Lichtenštejna na český stát, kterou se domáhala vrácení původního rodového majetku, mezi nějž patřily například zámky Valtice či Lednice.


U soudu v Břeclavi šlo také o 10 000 hektarů lesů a půdy. Mezi 14 státními institucemi, jež u břeclavského soudu žalobě čelily, byly Lesy ČR, Národní památkový ústav, Povodí Moravy, Státní pozemkový úřad či Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.


Československý stát zkonfiskoval po válce 69 tisíc hektarů pozemků a desítky zámků a dalších budov přímo lichtenštejnskému knížeti Františku Josefu II. a 14 tisíc hektarů ostatním členům rodu.


Majetek byl konfiskován prezidentským dekretem 12/1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa” s odůvodněním, že šlo o německý majetek.


Zajímavá zpráva: **Lichtenštejnové u soudu neuspěli, miliardové majetky se vracet nebudou ** https://www.novinky.cz/domaci/clanek/lichtenstejnove-u-soudu-neuspeli-miliardove-majetky-se-vracet-nebudou-40386871 Břeclavský soud v pátek zamítl jednu z žalob Nadace knížete z Lichtenštejna na český stát, kterou se domáhala vrácení původního rodového majetku, mezi nějž patřily například zámky Valtice či Lednice. U soudu v Břeclavi šlo také o 10 000 hektarů lesů a půdy. Mezi 14 státními institucemi, jež u břeclavského soudu žalobě čelily, byly Lesy ČR, Národní památkový ústav, Povodí Moravy, Státní pozemkový úřad či Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Československý stát zkonfiskoval po válce 69 tisíc hektarů pozemků a desítky zámků a dalších budov přímo lichtenštejnskému knížeti Františku Josefu II. a 14 tisíc hektarů ostatním členům rodu. Majetek byl konfiskován prezidentským dekretem 12/1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa” s odůvodněním, že šlo o německý majetek.

To je dobrá zpráva, i když není ještě vyhráno. Je tu ještě žaloba z loňského roku u Evropského soudu.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/lichtenstejnove-zazalovali-cesko-stat-povolava-do-boje-historiky-134870


To je dobrá zpráva, i když není ještě vyhráno. Je tu ještě žaloba z loňského roku u Evropského soudu. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/lichtenstejnove-zazalovali-cesko-stat-povolava-do-boje-historiky-134870

Chci jen upozornit na okolnost, která povětšinou není zmiňovaná:


  • rod přišel o víc jak 60% majetku už první pozemkovou reformou, která probíhala v nově založené republice (myslím) od roku 1919, Nejde tedy jen o "Benešovy dekrety" , jak se s oblibou píše. Kdyby tento rod vyhrál soudy, pak bychom se právně vraceli do dob Rakouska - Uherska = do stavu před založením Československa. O pozbytí majetku se píše mj. zde:https://www.hs-liechtenstein.cz/Historie-rodu-Liechtensteinu.html

Chci jen upozornit na okolnost, která povětšinou není zmiňovaná: - **rod přišel o víc jak 60% majetku už první pozemkovou reformou, která probíhala v nově založené republice (myslím) od roku 1919,** Nejde tedy jen o "Benešovy dekrety" , jak se s oblibou píše. Kdyby tento rod vyhrál soudy, pak bychom se právně vraceli do dob Rakouska - Uherska = **do stavu před založením Československa.** O pozbytí majetku se píše mj. zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/Historie-rodu-Liechtensteinu.html

pak bychom se právně vraceli do dob Rakouska - Uherska
Dobrá připomínka. Ač jsem právní laik, tak se domnívám, že se to vše točí kolem "Lichtenštejnské rodinné smlouvy", která je součástí Řísškého zákoníku z roku 1893, část XXII. Tento zákon ale nebyl převzat do československého právního řádu. Pikantností je, že požadavky Lichtenštejnů na univerzální extradikci na jejich majetky, ležících na území RU-monarchie, zarazil sám císař. Mohli je vlastnit, ale podléhaly RU-jurisdikci.


Kdo si chce číst v říšských zákonech, tak třeba zde . Zajímavá je i stať od Jana Županiče


[quote="pid:57260, uid:203"]pak bychom se právně vraceli do dob Rakouska - Uherska[/quote]Dobrá připomínka. Ač jsem právní laik, tak se domnívám, že se to vše točí kolem "Lichtenštejnské rodinné smlouvy", která je součástí Řísškého zákoníku z roku 1893, část XXII. Tento zákon ale nebyl převzat do československého právního řádu. Pikantností je, že požadavky Lichtenštejnů na univerzální extradikci na jejich majetky, ležících na území RU-monarchie, zarazil sám císař. Mohli je vlastnit, ale podléhaly RU-jurisdikci. Kdo si chce číst v říšských zákonech, tak třeba [zde](https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html?) . Zajímavá je i stať od [Jana Županiče](http://www.novanobilitas.eu/sites/default/files/liechtensteinsky_rod_v_rakousko-uhersku.pdf)

@Lin, do R-U asi ne; ne že by se o majetek zabraný v rámci 1. pozemkové reformy nesoudili, ale tehdejší spor mezi knížetem Janem II. a Státním pozemkovým úřadem pravomocně skončil rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 28/28, sp. zn. R II 28/28, podle něhož sporný majetek není vyjmut ze záboru. Soud nejen odmítl argumentaci, že rodový majetek představuje součást suverénního knížectví Lichtenštejnského, ale dospěl k závěru, že zákon by se na tento majetek vztahoval, i kdyby tomu tak bylo. Předmětem současných sporů je tak opravdu jen majetek konfiskovaný na základě Benešových dekretů, v tomto případě dekretu č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Podle § 1 odst. 1 písm. a/ tohoto dekretu se s okamžitou platností a bez náhrady konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví všech osob německé a maďarské národnosti, bez ohledu na státní příslušnost. § 1 odst. 2 stanoví výjimku "pro osoby německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky". Konečně podle § 2 odst. 1 platí, že "za osoby národnosti německé nebo maďarské jest považovati osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásily k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti." Tím je zhruba vymezen okruh otázek, na jejichž vyřešení závisí posouzení, zda se příslušný dekret na sporný majetek vztahuje či nikoli. To bude zcela jistě posuzovat ještě krajský soud, Nejvyšší soud a Ústavní soud a pak šup s tím k ESLP do Štrasburku, pokud ta instituce bude v tu dobu ještě existovat smile

@Lin, do R-U asi ne; ne že by se o majetek zabraný v rámci 1. pozemkové reformy nesoudili, ale tehdejší spor mezi knížetem Janem II. a Státním pozemkovým úřadem pravomocně skončil rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 28/28, sp. zn. R II 28/28, podle něhož sporný majetek není vyjmut ze záboru. Soud nejen odmítl argumentaci, že rodový majetek představuje součást suverénního knížectví Lichtenštejnského, ale dospěl k závěru, že zákon by se na tento majetek vztahoval, i kdyby tomu tak bylo. Předmětem současných sporů je tak opravdu jen majetek konfiskovaný na základě Benešových dekretů, v tomto případě dekretu č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Podle § 1 odst. 1 písm. a/ tohoto dekretu se s okamžitou platností a bez náhrady konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví všech osob německé a maďarské národnosti, bez ohledu na státní příslušnost. § 1 odst. 2 stanoví výjimku "pro osoby německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky". Konečně podle § 2 odst. 1 platí, že "za osoby národnosti německé nebo maďarské jest považovati osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásily k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti." Tím je zhruba vymezen okruh otázek, na jejichž vyřešení závisí posouzení, zda se příslušný dekret na sporný majetek vztahuje či nikoli. To bude zcela jistě posuzovat ještě krajský soud, Nejvyšší soud a Ústavní soud a pak šup s tím k ESLP do Štrasburku, pokud ta instituce bude v tu dobu ještě existovat :)

@Michaela1 :
Děkuji za vysvětlení. Podle rozsahu toho majetku, který chtějí zpět, jsem si opravdu myslela, že jdou "za Beneše". Reformy po r. 1945 už totiž na majetku církví a šlechty jen "paběrkovaly".
Je moc dobré si to takto vysvětlovat, protože média ani státní úředníci to nedělají. A mělo by to být vysvětleno - už jen z hlediska majetku tzv. sudeťáků, kde se pořád říká a píše o "ukradení" a to vůbec není pravda.

@Michaela1 : Děkuji za vysvětlení. Podle rozsahu toho majetku, který chtějí zpět, jsem si opravdu myslela, že jdou "za Beneše". Reformy po r. 1945 už totiž na majetku církví a šlechty jen "paběrkovaly". Je moc dobré si to takto vysvětlovat, protože média ani státní úředníci to nedělají. A mělo by to být vysvětleno - už jen z hlediska majetku tzv. sudeťáků, kde se pořád říká a píše o "ukradení" a to vůbec není pravda.

@Lin Svatá slova. Potíž je jednak v tom, že celá právní stránka restitucí je příliš složitá na to, aby se dala jednoduše vyložit (což je třeba vykládat nikoli jako chybu řízení, nýbrž jako jeho cíl), jednak se lidi většinou neorientují ani v samotných Benešových dekretech, takže se mluví o jejich "prolamování" za situace, kdy nikdo nezpochybňuje jejich účinnost a závaznost, ale spor jde o to, zda byly či nebyly naplněny jejich podmínky. To je velmi nebezpečné, protože ty pokusy o jejich "prolomení" tady skutečně byly a jsou, jenže při zatemnění jejich podstaty není úplně snadné to včas zaznamenat a odlišit od těch případů, kdy o žádné "prolamování" nejde.
Také s tím "paběrkováním" po 1. pozemkové reformě to není úplně tak, jak se traduje; při jejím provádění bylo hodně nedůslednosti a korupce a ve skutečnosti se do záboru nedostaly velké majetky. Obrovský byl především rozsah hlubockého dominia Schwarzenbergů, což vedlo k vydání známého "Lex Schwarzenberg" z r. 1947 (zákon č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou), Lichtenštejni byli co do rozsahu zbylého majetku hned po nich. Snaha o "prolomení" (tentokrát skutečné) "Lex Schwarzwnberg" je podstatou letitých sporů vedených Alžbětou von Petzold jako dědičkou hlubocké větve - tam jde o kolem 50 000 hektarů půdy, zámky Hluboká, Český Krumlov, Třeboň nebo Schwarzenberský palác v Praze na Hradčanském náměstí. A už raději končím smile

@Lin Svatá slova. Potíž je jednak v tom, že celá právní stránka restitucí je příliš složitá na to, aby se dala jednoduše vyložit (což je třeba vykládat nikoli jako chybu řízení, nýbrž jako jeho cíl), jednak se lidi většinou neorientují ani v samotných Benešových dekretech, takže se mluví o jejich "prolamování" za situace, kdy nikdo nezpochybňuje jejich účinnost a závaznost, ale spor jde o to, zda byly či nebyly naplněny jejich podmínky. To je velmi nebezpečné, protože ty pokusy o jejich "prolomení" tady skutečně byly a jsou, jenže při zatemnění jejich podstaty není úplně snadné to včas zaznamenat a odlišit od těch případů, kdy o žádné "prolamování" nejde. Také s tím "paběrkováním" po 1. pozemkové reformě to není úplně tak, jak se traduje; při jejím provádění bylo hodně nedůslednosti a korupce a ve skutečnosti se do záboru nedostaly velké majetky. Obrovský byl především rozsah hlubockého dominia Schwarzenbergů, což vedlo k vydání známého "Lex Schwarzenberg" z r. 1947 (zákon č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou), Lichtenštejni byli co do rozsahu zbylého majetku hned po nich. Snaha o "prolomení" (tentokrát skutečné) "Lex Schwarzwnberg" je podstatou letitých sporů vedených Alžbětou von Petzold jako dědičkou hlubocké větve - tam jde o kolem 50 000 hektarů půdy, zámky Hluboká, Český Krumlov, Třeboň nebo Schwarzenberský palác v Praze na Hradčanském náměstí. A už raději končím :)

Alžbětou von Petzold

Prarodič: Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu


Jak dnes podniká česká šlechtaDědictví předků je v éře digitalizace spíš tíží. Ani při řešení velkých potíží ale neztrácejí noblesu.Vedle vybraných způsobů mají šlechtici společnou ještě jednu důležitou vlastnost − nepouštějí se do investičních dobrodružství s vidinou rychlého zisku. Zásada udržet a zvelebit majetek pro další generace z nich zákonitě dělá štafetové běžce na velmi dlouhou trať. https://ekonom.cz/c1-65833510-slechtic-a-podnikani-to-jde-dohromady


[quote="pid:57438, uid:810"]Alžbětou von Petzold[/quote] Prarodič: Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu - kolik se vrátilo "jen" menším rodúm . . . Restituce majetku menších šlechtických rodů https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/restituce-majetku-mensich-slechtickych-rodu/46358 - dělá se i turistika... restituce poznejte hrady a zamky vracene https://www.kudyznudy.cz/aktuality/restituce-poznejte-hrady-a-zamky-vracene-byvalym-s Jak dnes podniká česká šlechta Dědictví předků je v éře digitalizace spíš tíží. Ani při řešení velkých potíží ale neztrácejí noblesu. Vedle vybraných způsobů mají šlechtici společnou ještě jednu důležitou vlastnost − nepouštějí se do investičních dobrodružství s vidinou rychlého zisku. Zásada udržet a zvelebit majetek pro další generace z nich zákonitě dělá štafetové běžce na velmi dlouhou trať. https://ekonom.cz/c1-65833510-slechtic-a-podnikani-to-jde-dohromady - jsou to chudáčci , co se musí postarat o zdědený majetek.... - budou to dál zkoušet a budou... Soud zamítl nárok potomků šlechtického rodu Walderode na zkonfiskovaný majetek Okresní soud v Semilech zamítl nárok Karla des Fours Walderode v restituční kauze, v níž jde o majetek zhruba za tři miliardy korun. Vrácení se jeho rodina domáhá 29 let, majetek stát zkonfiskoval po druhé světové válce na základě Benešových dekret https://cesky.radio.cz/soud-zamitl-narok-potomku-slechtickeho-rodu-walderode-na-zkonfiskovany-majetek-8736291 - kolik se vrátilo šlechtě.... a kolik cirkvi „Církve podaly celkem 3521 výzev na vydání 68 513 pozemků a 494 staveb,“ říká mluvčí úřadu Hynek Jordán. Státní Lesy České republiky pak vydaly církvím celkem 79 817 hektarů lesních pozemků a 262 staveb.23. 3. 2017 https://www.euro.cz/byznys/komu-patri-cesko-4-cirkve-ziskaly-v-ramci-restituci-pres-116-tisic-hektaru-1338095 -a to nemluvím a malých restitucích.... https://www.euro.cz/byznys/komu-patri-cesko-2-euro-predstavuje-1000-nejvetsich-majitelu-pozemku-1337613 ** psp nález z r.1995** https://www.psp.cz/docs/laws/dek/na1995.html
Upravené 13. 2. 2022 o 20:06

Potíž je jednak v tom, že celá právní stránka restitucí je příliš složitá na to, aby se dala jednoduše vyložit

Michaelo, prosím - pokud do toho vidíš a rozumíš tomu, napiš o tom. Já si to velmi ráda přečtu, protože většinou "lovím" a hledám souvislosti. A myslím si, že mít to nějak sesumírované, se právě dneska moc hodí. Ony ty restituce byly jedním velkým podvodem spíš než jakési napravování křivd. Hodně těžce "nesu" restituce církvím a šlechtickým rodům, protože tito k majetku přišli povětšinou z krve po Bílé hoře. Pořád si říkám, kdo bude kdy "napravovat křivdy" spáchané po Bílé hoře - ať už vraždami či vyhnáním a konfiskací majetku. Právě po Bílé hoře se do Čech a na Moravu dostaly cizí a nás nenávidící rody, které tu dostaly majetky za odměnu za "službu císaři". A co nedostaly za odměnu, mohly za směšný peníz odkoupit. To samé bylo i v katolické církvi, na kterou "plynule" přecházel protestantský majetek.


A o co mi hlavně jde, protože zde tuším do budoucna "velké zlé" - už jen s ohledem na "naladění" fialové vlády:


  • jde mi o důkazy, že majetek sudeťáků nebyl ukradený a že sudeťáci byli odsunuti po právu.

Zde třeba jeden článek, který "řeší", co mám na mysli - ale nesouhlasím s jeho závěrem, že to šlo o "stejné částky":
https://www.irozhlas.cz/komentare/valecne-reparace-druha-svetova-valka-nemecko-recko-polsko-evropa-okupace-sudety_1905091042_gak
Nikde jsem nenašla, jak jsme na tom byli po r. 1945 s Němci v diplomacii. Myslím si, že s onou částí, která nám měla reparace vyplatit, jsme žádné takové vztahy neměly a tak nám nebylo splaceno nic. A do částky, která je jako jediná "splátka" uváděná v tomto dokumentu MZV, je právě započítán sudeťácký majetek = že celá ta částka je hodnotou toho majetku:
https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/poskytnute_informace/plneni_valecnych_reparaci_nemecka.html


Také jsem v několika pramenech narazila na tvrzení, že při odsunu nehrála roli jen národnost, ale také občanství. Jde o to, že mnozí Němci si i na území tehdejšího protektorátu žádali o říšské občanství. Tedy - nepřišli k němu jen "geograficky" přičleněním části našeho území k Říši, ale také se ho sami a ochotně vzdávali. No a po válce tu jako občané cizího - a k tomu nepřátelského státu - neměli co dělat.


[quote="pid:57438, uid:810"]Potíž je jednak v tom, že celá právní stránka restitucí je příliš složitá na to, aby se dala jednoduše vyložit[/quote] Michaelo, prosím - pokud do toho vidíš a rozumíš tomu, napiš o tom. Já si to velmi ráda přečtu, protože většinou "lovím" a hledám souvislosti. A myslím si, že mít to nějak sesumírované, se právě dneska moc hodí. Ony ty restituce byly jedním velkým podvodem spíš než jakési napravování křivd. Hodně těžce "nesu" restituce církvím a šlechtickým rodům, protože tito k majetku přišli povětšinou z krve po Bílé hoře. Pořád si říkám, kdo bude kdy "napravovat křivdy" spáchané po Bílé hoře - ať už vraždami či vyhnáním a konfiskací majetku. Právě po Bílé hoře se do Čech a na Moravu dostaly cizí a nás nenávidící rody, které tu dostaly majetky za odměnu za "službu císaři". A co nedostaly za odměnu, mohly za směšný peníz odkoupit. To samé bylo i v katolické církvi, na kterou "plynule" přecházel protestantský majetek. A o co mi hlavně jde, protože zde tuším do budoucna "velké zlé" - už jen s ohledem na "naladění" fialové vlády: - **jde mi o důkazy, že majetek sudeťáků nebyl ukradený a že sudeťáci byli odsunuti po právu.** Zde třeba jeden článek, který "řeší", co mám na mysli - ale nesouhlasím s jeho závěrem, že to šlo o "stejné částky": https://www.irozhlas.cz/komentare/valecne-reparace-druha-svetova-valka-nemecko-recko-polsko-evropa-okupace-sudety_1905091042_gak Nikde jsem nenašla, jak jsme na tom byli po r. 1945 s Němci v diplomacii. Myslím si, že s onou částí, která nám měla reparace vyplatit, jsme žádné takové vztahy neměly a tak nám nebylo splaceno **nic**. A do částky, která je jako jediná "splátka" uváděná v tomto dokumentu MZV, je právě započítán sudeťácký majetek = že celá ta částka je hodnotou toho majetku: https://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/vyrocni_zpravy_a_dokumenty/poskytnute_informace/plneni_valecnych_reparaci_nemecka.html Také jsem v několika pramenech narazila na tvrzení, že při odsunu nehrála roli jen národnost, ale také občanství. Jde o to, že mnozí Němci si i na území tehdejšího protektorátu žádali o říšské občanství. Tedy - nepřišli k němu jen "geograficky" přičleněním části našeho území k Říši, ale také se ho sami a ochotně vzdávali. No a po válce tu jako občané cizího - a k tomu nepřátelského státu - neměli co dělat.
Upravené 12. 2. 2022 o 13:50

@Lin moc se omlouvám, pokoušela jsem se to trochu shrnout, ale nestihla jsem dopsat, tak odkládám na pozítří smile

@Lin moc se omlouvám, pokoušela jsem se to trochu shrnout, ale nestihla jsem dopsat, tak odkládám na pozítří :)

@Lin Omlouvám se, ať dělám, co dělám, je to strašně dlouhé. Tak dnes jen reformy a restituce.

Pozemkové reformy:
Myšlenka vyvlastnění velkých pozemkových vlastníků se vyvíjela postupně v řadě evropských zemí v rámci různých politických a sociálních konceptů a před koncem války mohutně zesílila především pod vlivem ruského dekretu o půdě, zveřejněného tehdy v českém tisku. V Čechách a na Moravě se sociální aspekt tohoto požadavku setkal se silně rezonující myšlenkou odčinění křivd způsobených Bílou horou, resp. jejích majetkových důsledků spočívajících v rozsáhlém přesunu pozemků z domácích vlastníků na cizí šlechtu. Významnou roli hrál také (oficiálně nepřiznaný) národní aspekt, tj. požadavek kolonizace a "počeskoslovenštění" oblastí s dominantní rolí německých a maďarských pozemkových vlastníků. Koncept pozemkové reformy založené na konceptu nuceného výkupu latifundií a velkostatků se stal také součástí Washingtonské deklarace z 18. října 1918, kde je výslovně uvedeno, že „velkostatky budou vykoupeny pro domácí kolonizaci“.


Po vzniku ČSR byl nejprve vydán zákon č. 32/1918 Sb. z. a n., o obstavení velkostatků, který znemožňoval dosavadním vlastníkům dispozice s majetkem zapsaným v deskách zemských, vlastní reforma pak byla zahájena zákonem č. 215/1919 Sb. o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon); šlo o rámcový zákon, podle něhož došlo k „záboru“ (tehdy čerstvě vymyšlený právní novotvar) pozemkového majetku náležejícího jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům s rozsahem větším než 150 ha zemědělské nebo 250 ha veškeré půdy. „Zemědělskou půdou“ se rozuměly role/pole, louky, zahrady, vinice a chmelnice a „půdy veškeré“ představují především lesy, rybníky a pastviny. Předpokladem záboru nebyla teritoriální souvislost pozemků (mohlo se jednat i o pozemky navzájem oddělené). Bez náhrady byl zabaven majetek příslušníků bývalé panovnické rodiny habsbursko - lotrinské a některé další zákonem vymezené majetky.


Následoval zákon č. 318/1919 Sb. z. a n., o zajištění půdy drobným pachtýřům (pachtýři bylo přiznáno právo na přidělení pozemku zabraného podle záborového zákona /deskového, církevního či nadačního/, jestliže jej od 1. října 1901 obdělával v pachtu, a pokud takto přidělená půda i s vlastní půdou pachtýře nepřevýšila výměru 8 ha).


Dalším zákonem č. 330/1919 Sb. z. a n. byl zřízen Státní pozemkový úřad jakožto zastřešující instituce, která reformu řídila a prováděla. (Ten měl řadu pravomocí týkajících se zejména udělování různých výjimek, zřizování zbytkový statků atd., z nichž pak pramenila značná míra korupce, za kterou byl také po celou dobu své existence oprávněně kritizován.)


Zákon č. 329/1920 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (náhradový zákon) upravoval výši náhrady za vyvlastněný a prodaný majetek. Přijetí zákona předcházela debata ve sněmovně navazující na kampaň požadující zabrání majetku šlechty bez náhrady pod heslem "odčinění Bílé hory" (proti té se postavil mj. známý aktér "sporu o smysl českých dějin", historik Josef Pekař, podle něhož reforma zašla příliš daleko a radikálům jde více o politický úspěch ve volbách, než o prospěch národního celku). Náhradový zákon byl nakonec postaven na principu výkupu zabrané půdy na základě cen z let 1913–1915, které byly nižší, než ceny aktuální. Náhrada za zabraný majetek nepříslušela příslušníkům nepřátelských států a příslušníkům bývalé panovnické rodiny habsbursko-lotrinské, avšak jen pokud to umožňovaly mírové smlouvy.


Zákon č. 81/1920 Sb. z. a n. (přídělový zákon) vymezoval zásady přidělování půdy a jejího právního režimu, tj. komu a za jakých podmínek bude půda přidělena. Právo na přidělení půdy měli jednak jednotlivci (malí zemědělci, domkáři, drobní živnostníci, zaměstnanci zemědělští a lesničtí a bezzemci, a to zvláště legionáři a příslušníci ozbrojené moci československé, a dále pozůstalí po padlých ve válce), a to v rozsahu 6 až 10 (popř. 15) ha, jednak právnické osoby (zemědělská, spotřební a bytová družstva, obce a další zákonem vymezené subjekty). Přídělový zákon (a navazující prováděcí předpisy) umožňoval Státnímu pozemkovému úřadu zřizování tzv. zbytkových statků (s výměrou 30 - 100 ha), které se následně stalo běžnou praxí SPÚ a oblíbeným předmětem korupce. (vlastníky zbytkových statků se stávali velcí pachtýři a bývalí hospodářští úředníci na vyvlastněných velkostatcích, a taky agrárničtí, v menší míře i sociálně demokratičtí předáci). Docházelo také ke značné libovůli při podpisech generálních dohod (ponechání si kvalitnější půdy, odklad záboru), nebo při rozhodování o propuštění zabrané půdy původnímu majiteli (až 500 ha).


Celkově byl průběh reformy ovlivněn mnoha vzájemně se křížícími zájmy vlivových skupin a zmíněnou hospodářskou a politickou korupcí; podle údajů z wiki nakonec původním vlastníkům zůstalo 56% zabrané půdy (z té nad 150/250 ha), katolické církvi v českých zemích dokonce 84%.


Po druhé světové válce došlo k politickému konsensu o potřebě revize nevyhovujících výsledků pozemkové reformy a jejího dalšího prohloubení; jednalo se o postupný proces v intencích XI. části Košického vládního programu. První fází bylo vydání dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, a č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondech národní obnovy. V další fázi šlo o zákon č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy (a navazující právní předpisy) (novelizovaný pod č. 44/1948 Sb., č. 116/1949 Sb. a č. 122/1951 Sb.), podle něhož byla revizi podrobena jak úprava pozemkového vlastnictví provedená podle záborového zákona ve vztahu k majetku v zákoně vymezenému (včetně zbytkových statků), tak opatření vztahující se k tomuto majetku. Třetí fázi představovala druhá pozemková reforma upravená zákonem č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) a navazujícími právními předpisy. Tento zákon už vycházel ze zásady „půda patří těm, kdož na ní pracují“ (formulované Hradeckým programem z 4. 4. 1947) a stanovil nucený výkup půdy (resp. nemovitostí i s právy, která jsou spojena s jejich vlastnictvím); výkonnému zemědělci bylo ponecháno nanejvýš 50 ha pozemkového vlastnictví, přičemž půda označená jako spekulační (pozemkové vlastnictví, které vlastník nabyl koupí a od nabytí na něm nepracoval) podléhala nucenému výkupu zcela nad výměru 1 ha.


Pozemkové reformy a restituce podle zákona o půdě:
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) ode dne své účinnosti (24. 6. 1991) vyloučil další použitelnost zákonů o pozemkových reformách (záborového zákona, zákona o revizi první pozemkové reformy a zákona o nové pozemkové reformě) a stanovil, že oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 na stát nebo na jinou právnickou osobu mj. i "v důsledku odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. nebo podle zákona č. 46/1948 Sb"; za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. se přitom považuje den faktického převzetí nemovitosti státem nebo jinou právnickou osobou.


Pokud tedy došlo k odnětí zemědělského majetku (jeho přechodu na stát) na základě záborového zákona (1. pozemková reforma), restituce podle zákona o půdě nepřichází v úvahu, protože zákon se na tento případ nevztahuje; pokud se tak stalo na základě zákona o revizi pozemkové reformy nebo zákona o nové pozemkové reformě, byly podmínky pro uplatnění nároku splněny za předpokladu, že za odňatý majetek nebyla poskytnuta náhrada. Protože však revize pozemkové reformy probíhala v nejistém a měnícím se právním prostředí a byla provázena značnými právními zmatky, byl tím podstatně komplikován přehled o skutečných vlastnických poměrech vzniklých na jejím základě v následujících letech. Tento stav trval i ke dni 1. 1. 1990, rozhodujícímu z hlediska uplatnění restitučních nároků podle zákona o půdě, a je důvodem mnoha vleklých restitučních sporů.


Pozemkové reformy a církevní restituce:
Podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, mají oprávněné osoby (registrované církve, náboženské společnosti a další v zákoně uvedené právnické osoby) rovněž právo na vydání věcí, které jim nebo jejich právním předchůdcům byly odňaty bez náhrady v rozhodném období, tj. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, mj. i postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Ani v tomto případě tedy nepřichází v úvahu restituce majetku odňatého na základě záborového zákona, zatímco v případě majetku odňatého na základě zákona o revizi první pozemkové reformy nebo zákona o nové pozemkové reformě ke restituční nárok dán za předpokladu, že se tak stalo bez náhrady.


A reparace zítra, něco najdu, i když tady taky jen "lovím" smile


@Lin Omlouvám se, ať dělám, co dělám, je to strašně dlouhé. Tak dnes jen reformy a restituce. **Pozemkové reformy:** Myšlenka vyvlastnění velkých pozemkových vlastníků se vyvíjela postupně v řadě evropských zemí v rámci různých politických a sociálních konceptů a před koncem války mohutně zesílila především pod vlivem ruského dekretu o půdě, zveřejněného tehdy v českém tisku. V Čechách a na Moravě se sociální aspekt tohoto požadavku setkal se silně rezonující myšlenkou odčinění křivd způsobených Bílou horou, resp. jejích majetkových důsledků spočívajících v rozsáhlém přesunu pozemků z domácích vlastníků na cizí šlechtu. Významnou roli hrál také (oficiálně nepřiznaný) národní aspekt, tj. požadavek kolonizace a "počeskoslovenštění" oblastí s dominantní rolí německých a maďarských pozemkových vlastníků. Koncept pozemkové reformy založené na konceptu nuceného výkupu latifundií a velkostatků se stal také součástí Washingtonské deklarace z 18. října 1918, kde je výslovně uvedeno, že „velkostatky budou vykoupeny pro domácí kolonizaci“. Po vzniku ČSR byl nejprve vydán zákon č. 32/1918 Sb. z. a n., o obstavení velkostatků, který znemožňoval dosavadním vlastníkům dispozice s majetkem zapsaným v deskách zemských, vlastní reforma pak byla zahájena zákonem č. 215/1919 Sb. o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon); šlo o rámcový zákon, podle něhož došlo k „záboru“ (tehdy čerstvě vymyšlený právní novotvar) pozemkového majetku náležejícího jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům s rozsahem větším než 150 ha zemědělské nebo 250 ha veškeré půdy. „Zemědělskou půdou“ se rozuměly role/pole, louky, zahrady, vinice a chmelnice a „půdy veškeré“ představují především lesy, rybníky a pastviny. Předpokladem záboru nebyla teritoriální souvislost pozemků (mohlo se jednat i o pozemky navzájem oddělené). Bez náhrady byl zabaven majetek příslušníků bývalé panovnické rodiny habsbursko - lotrinské a některé další zákonem vymezené majetky. Následoval zákon č. 318/1919 Sb. z. a n., o zajištění půdy drobným pachtýřům (pachtýři bylo přiznáno právo na přidělení pozemku zabraného podle záborového zákona /deskového, církevního či nadačního/, jestliže jej od 1. října 1901 obdělával v pachtu, a pokud takto přidělená půda i s vlastní půdou pachtýře nepřevýšila výměru 8 ha). Dalším zákonem č. 330/1919 Sb. z. a n. byl zřízen Státní pozemkový úřad jakožto zastřešující instituce, která reformu řídila a prováděla. (Ten měl řadu pravomocí týkajících se zejména udělování různých výjimek, zřizování zbytkový statků atd., z nichž pak pramenila značná míra korupce, za kterou byl také po celou dobu své existence oprávněně kritizován.) Zákon č. 329/1920 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (náhradový zákon) upravoval výši náhrady za vyvlastněný a prodaný majetek. Přijetí zákona předcházela debata ve sněmovně navazující na kampaň požadující zabrání majetku šlechty bez náhrady pod heslem "odčinění Bílé hory" (proti té se postavil mj. známý aktér "sporu o smysl českých dějin", historik Josef Pekař, podle něhož reforma zašla příliš daleko a radikálům jde více o politický úspěch ve volbách, než o prospěch národního celku). Náhradový zákon byl nakonec postaven na principu výkupu zabrané půdy na základě cen z let 1913–1915, které byly nižší, než ceny aktuální. Náhrada za zabraný majetek nepříslušela příslušníkům nepřátelských států a příslušníkům bývalé panovnické rodiny habsbursko-lotrinské, avšak jen pokud to umožňovaly mírové smlouvy. Zákon č. 81/1920 Sb. z. a n. (přídělový zákon) vymezoval zásady přidělování půdy a jejího právního režimu, tj. komu a za jakých podmínek bude půda přidělena. Právo na přidělení půdy měli jednak jednotlivci (malí zemědělci, domkáři, drobní živnostníci, zaměstnanci zemědělští a lesničtí a bezzemci, a to zvláště legionáři a příslušníci ozbrojené moci československé, a dále pozůstalí po padlých ve válce), a to v rozsahu 6 až 10 (popř. 15) ha, jednak právnické osoby (zemědělská, spotřební a bytová družstva, obce a další zákonem vymezené subjekty). Přídělový zákon (a navazující prováděcí předpisy) umožňoval Státnímu pozemkovému úřadu zřizování tzv. zbytkových statků (s výměrou 30 - 100 ha), které se následně stalo běžnou praxí SPÚ a oblíbeným předmětem korupce. (vlastníky zbytkových statků se stávali velcí pachtýři a bývalí hospodářští úředníci na vyvlastněných velkostatcích, a taky agrárničtí, v menší míře i sociálně demokratičtí předáci). Docházelo také ke značné libovůli při podpisech generálních dohod (ponechání si kvalitnější půdy, odklad záboru), nebo při rozhodování o propuštění zabrané půdy původnímu majiteli (až 500 ha). Celkově byl průběh reformy ovlivněn mnoha vzájemně se křížícími zájmy vlivových skupin a zmíněnou hospodářskou a politickou korupcí; podle údajů z wiki nakonec původním vlastníkům zůstalo 56% zabrané půdy (z té nad 150/250 ha), katolické církvi v českých zemích dokonce 84%. Po druhé světové válce došlo k politickému konsensu o potřebě revize nevyhovujících výsledků pozemkové reformy a jejího dalšího prohloubení; jednalo se o postupný proces v intencích XI. části Košického vládního programu. První fází bylo vydání dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, a č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondech národní obnovy. V další fázi šlo o zákon č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy (a navazující právní předpisy) (novelizovaný pod č. 44/1948 Sb., č. 116/1949 Sb. a č. 122/1951 Sb.), podle něhož byla revizi podrobena jak úprava pozemkového vlastnictví provedená podle záborového zákona ve vztahu k majetku v zákoně vymezenému (včetně zbytkových statků), tak opatření vztahující se k tomuto majetku. Třetí fázi představovala druhá pozemková reforma upravená zákonem č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) a navazujícími právními předpisy. Tento zákon už vycházel ze zásady „půda patří těm, kdož na ní pracují“ (formulované Hradeckým programem z 4. 4. 1947) a stanovil nucený výkup půdy (resp. nemovitostí i s právy, která jsou spojena s jejich vlastnictvím); výkonnému zemědělci bylo ponecháno nanejvýš 50 ha pozemkového vlastnictví, přičemž půda označená jako spekulační (pozemkové vlastnictví, které vlastník nabyl koupí a od nabytí na něm nepracoval) podléhala nucenému výkupu zcela nad výměru 1 ha. **Pozemkové reformy a restituce podle zákona o půdě:** Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) ode dne své účinnosti (24. 6. 1991) vyloučil další použitelnost zákonů o pozemkových reformách (záborového zákona, zákona o revizi první pozemkové reformy a zákona o nové pozemkové reformě) a stanovil, že oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 na stát nebo na jinou právnickou osobu mj. i "v důsledku odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. nebo podle zákona č. 46/1948 Sb"; za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. se přitom považuje den faktického převzetí nemovitosti státem nebo jinou právnickou osobou. Pokud tedy došlo k odnětí zemědělského majetku (jeho přechodu na stát) na základě záborového zákona (1. pozemková reforma), restituce podle zákona o půdě nepřichází v úvahu, protože zákon se na tento případ nevztahuje; pokud se tak stalo na základě zákona o revizi pozemkové reformy nebo zákona o nové pozemkové reformě, byly podmínky pro uplatnění nároku splněny za předpokladu, že za odňatý majetek nebyla poskytnuta náhrada. Protože však revize pozemkové reformy probíhala v nejistém a měnícím se právním prostředí a byla provázena značnými právními zmatky, byl tím podstatně komplikován přehled o skutečných vlastnických poměrech vzniklých na jejím základě v následujících letech. Tento stav trval i ke dni 1. 1. 1990, rozhodujícímu z hlediska uplatnění restitučních nároků podle zákona o půdě, a je důvodem mnoha vleklých restitučních sporů. **Pozemkové reformy a církevní restituce:** Podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, mají oprávněné osoby (registrované církve, náboženské společnosti a další v zákoně uvedené právnické osoby) rovněž právo na vydání věcí, které jim nebo jejich právním předchůdcům byly odňaty bez náhrady v rozhodném období, tj. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, mj. i postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Ani v tomto případě tedy nepřichází v úvahu restituce majetku odňatého na základě záborového zákona, zatímco v případě majetku odňatého na základě zákona o revizi první pozemkové reformy nebo zákona o nové pozemkové reformě ke restituční nárok dán za předpokladu, že se tak stalo bez náhrady. A reparace zítra, něco najdu, i když tady taky jen "lovím" :)

@Michaela1 :
Moc děkuju, je to fakt obsáhlé. měla jsi s tím velkou práci. Teď to ještě musím vstřebat...

@Michaela1 : Moc děkuju, je to fakt obsáhlé. měla jsi s tím velkou práci. Teď to ještě musím vstřebat...

@Lin Pokračování - reparace:

Postupimská dohoda


Základním dokumentem, od něhož se odvíjí nárok poválečného Československa na reparace ze strany Německa (a Maďarska), je Závěrečný protokol Postupimské konference (třístranné konference konané za účasti nejvyšších představitelů vítězné aliance - SSSR, USA a GB ve dnech 17. 7. až 2. 8. 1945 v německé Postupimi, jejímž předmětem byla mj. poválečná správa Německa a uspořádání a rekonstrukce válkou poničené Evropy) ze dne 2. 8. 1945, známý jako Postupimská dohoda.


Úprava reparací je obsažena v části
III. Německé reparace,
v jejíchž bodech 1. až 3. se uvádí:
"V souladu s rozhodnutím krymské konference, že Německo bude povinno nahradit v co největší míře škody a utrpení, které způsobilo Spojeným národům a za něž se německý národ nemůže zbavit odpovědnosti, bylo dosaženo této dohody o reparacích:


  1. Reparační nároky SSSR budou kryty odvozem ze sovětského okupačního pásma v Německu a vhodným německým zahraničním majetkem.
  2. SSSR se zavazuje, že ze svého vlastního reparačního podílu uspokojí reparační nároky Polska.
  3. Reparační nároky Spojených států, Velké Británie a jiných zemí, které mají právo na reparace, budou uhrazeny ze západních okupačních pásem a z vhodného německého zahraničního majetku."

Odsun obyvatelstva německé národnosti je upraven v části
XII. Spořádaný odsun německého obyvatelstva:
ˇ"Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska:
Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí byt prováděn spořádaně a lidsky.
Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet při tom zvláště k tomu, aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly byt provedeny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu.
O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě."


Vítězné mocnosti tak přiznaly Československu nárok na reparace ze strany Německa a současně společně uznaly potřebu odsunu německého obyvatelstva z československého území.


Pařížská dohoda


Reparační uspokojení z britské, americké a francouzské okupační zóny (tj. i uspokojení Československa) upravovala Pařížská dohoda, tj. Dohoda o reparacích od Německa, o zřízení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata (publikovaná v československé Sbírce zákonů pod č. 150/1947 Sb.), podle níž zúčastněné státy měly "spravedlivě mezi sebou rozděliti úhrn statků", o nichž se podle ustanovení této dohody a podle ustanovení Postupimské dohody prohlašuje nebo bude prohlášeno, že jich lze použíti jako reparací od Německa ("německé reparace); dále měl být zřízen Mezispojenecký reparační úřad a stanoven spravedlivý postup při vrácení měnového zlata. Účastníky dohody byly vlády Albánie, Spojených států amerických, Austrálie, Belgie, Kanady, Dánska, Egypta, Francie, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecka, Indie, Lucemburska, Norska, Nového Zélandu, Nizozemska, Československa, Jihoafrické Unie a Jugoslávie.


Rozdělení reparačních podílů bylo v dohodě upraveno tak, že každý stát měl právo na procentní podíl celkového objemu reparací, a to ve dvou oddělených skupinách podle způsobu náhrady; ve skupině A byly zahrnuty všechny prostředky s výjimkou průmyslového zařízení a lodí, ty pak byly zařazeny do skupiny B. Československu byl přiznán ve skupině A podíl 3% a ve skupině B 4,3% (část I. článek 1).


Majetku odsunutých Němců se týká ustanovení části I. článku 6 odst. A, podle něhož
"Každá signatární vláda si ponechá formou, již si sama zvolí, německý nepřátelský majetek v její pravomoci, nebo bude jím disponovati takovým způsobem, aby se nemohl vrátiti do německého vlastnictví neb pod německou kontrolu, a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích (a to čistou hodnotou bez dlužných daní, břemen a správních výloh, jiných věcných břemen váznoucích na určitých kusech majetku a zákonitých smluvních nároků proti bývalým německým vlastníkům tohoto majetku)".
V odst. D téhož článku se však uvádí: "Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejích příslušníků, kteří nebyli příslušníky Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války, odpočítávati od jejích reparací."
Šlo o článek začleněný do dohody z iniciativy české strany a vztahoval se na sudetoněmecký majetek, který byl takto "oddělen" od "německého nepřátelského a zahraničního majetku", což znamenalo, že se od reparací neodečítá. Blíže ovšem tato otázka řešena nebyla a po celou dobu zůstala předmětem sporů.


Československo uplatnilo vůči Německu nároky ve výši 306 miliard korun dobové měny (11,5 miliardy tehdejších dolarů, v dnešních cenách asi desetinásobek). Do r. 1947 nám z toho bylo na reparacích poskytnuto jen 5,4 milionů dolarů, následně v souvislosti s vyostřením studené války došlo k omezení reparačních dodávek z Německa a v 50. letech k jejich úplnému zastavení. Celkově Československo získalo reparace za 230 milionů korun dobové měny, tj. méně než 1 promile schválených nároků.


Základním problémem, prakticky znemožňujícím řádné vypořádání německých reparací, byl poválečný vývoj, tj. rozdělení mezinárodního společenství do dvou znepřátelených bloků, kdy velmi brzy po válce se z bývalých spojenců stali nepřátelé (tady ovšem všichni vědí, že to bylo od samého počátku jinak) a do každého z bloků se integrovala jedna z částí rozděleného původního nepřítele. ČSR a SRN až do r. 1973 neudržovaly diplomatické styky a nikdy nebyla uzavřena mírová smlouva s Německem, kde by reparace byly řešeny přímo za účasti německé vlády (účastníkem Pařížské dohody Německo nebylo). Státy východního bloku, které měly být uspokojeny z východní zóny (SSSR a Polsko), v zájmu hospodářské stability NDR reparace fakticky neuplatňovaly, čímž se ovšem vytvořila situace, že nemohly být účinně uplatňovány ani ve vztahu k SRN, která by logicky namítala, že je třeba postupovat proti oběma nově vzniklým státům stejně. Současně ze strany Západu nebyl zájem bránit v rozletu hospodářky sílící SRN, a nebyl tak zájem tlačit na reparační platby ani ve vztahu k ostatním účastníkům Pařížské dohody. Otázka německých reparací tak v průběhu studené války z mezinárodních jednání úspěšně vyšuměla.


Současný postoj našeho ministerstva zahraničních věcí je příznačný a vyplývá z jeho odpovědi obsažené v odkazu shora:
"Co se týká požadavku na vymáhání reparací, jež by byly určeny k nápravě škod způsobených i občanům tehdejšího Československa, považuje česká strana tuto otázku za uzavřenou a vyřešenou. Celková výše splacených reparačních nároků je uvedena výše. Objektivní mezinárodněpolitické skutečnosti po 2. světové válce zabránily realizaci dalších plateb, mj. proto, že ČSR a SRN spolu do r. 1973 neudržovaly diplomatické styky. V průběhu 90. let se pak ČR a SRN dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti. Závazky obsažené v Česko-německé deklaraci z roku 1997 přitom obě strany od té doby důsledně dodržují."
K tomu je ovšem nutno dodat, že Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997 nemá charakter mezinárodní smlouvy, tj. právně závazného aktu, a je pouze politickým prohlášením; nelze z ní tedy dovozovat, že se česká strana nároku na reparace fakticky vzdala. Otázka německých reparací tak nikdy vyřešena nebyla a zůstala otevřená.


Stala se ze mě zdatná zahlčovačka vlákna a tapetovačka, sudetoněmecký majetek nechám na příště smile


@Lin Pokračování - reparace: **Postupimská dohoda** Základním dokumentem, od něhož se odvíjí nárok poválečného Československa na reparace ze strany Německa (a Maďarska), je Závěrečný protokol Postupimské konference (třístranné konference konané za účasti nejvyšších představitelů vítězné aliance - SSSR, USA a GB ve dnech 17. 7. až 2. 8. 1945 v německé Postupimi, jejímž předmětem byla mj. poválečná správa Německa a uspořádání a rekonstrukce válkou poničené Evropy) ze dne 2. 8. 1945, známý jako Postupimská dohoda. Úprava reparací je obsažena v části **III. Německé reparace,** v jejíchž bodech 1. až 3. se uvádí: "V souladu s rozhodnutím krymské konference, že Německo bude povinno nahradit v co největší míře škody a utrpení, které způsobilo Spojeným národům a za něž se německý národ nemůže zbavit odpovědnosti, bylo dosaženo této dohody o reparacích: 1. Reparační nároky SSSR budou kryty odvozem ze sovětského okupačního pásma v Německu a vhodným německým zahraničním majetkem. 2. SSSR se zavazuje, že ze svého vlastního reparačního podílu uspokojí reparační nároky Polska. 3. Reparační nároky Spojených států, Velké Británie a jiných zemí, které mají právo na reparace, budou uhrazeny ze západních okupačních pásem a z vhodného německého zahraničního majetku." Odsun obyvatelstva německé národnosti je upraven v části **XII. Spořádaný odsun německého obyvatelstva:** ˇ"Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska: Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí byt prováděn spořádaně a lidsky. Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet při tom zvláště k tomu, aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly byt provedeny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu. O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě." Vítězné mocnosti tak přiznaly Československu nárok na reparace ze strany Německa a současně společně uznaly potřebu odsunu německého obyvatelstva z československého území. **Pařížská dohoda** Reparační uspokojení z britské, americké a francouzské okupační zóny (tj. i uspokojení Československa) upravovala Pařížská dohoda, tj. Dohoda o reparacích od Německa, o zřízení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata (publikovaná v československé Sbírce zákonů pod č. 150/1947 Sb.), podle níž zúčastněné státy měly "spravedlivě mezi sebou rozděliti úhrn statků", o nichž se podle ustanovení této dohody a podle ustanovení Postupimské dohody prohlašuje nebo bude prohlášeno, že jich lze použíti jako reparací od Německa ("německé reparace); dále měl být zřízen Mezispojenecký reparační úřad a stanoven spravedlivý postup při vrácení měnového zlata. Účastníky dohody byly vlády Albánie, Spojených států amerických, Austrálie, Belgie, Kanady, Dánska, Egypta, Francie, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Řecka, Indie, Lucemburska, Norska, Nového Zélandu, Nizozemska, Československa, Jihoafrické Unie a Jugoslávie. Rozdělení reparačních podílů bylo v dohodě upraveno tak, že každý stát měl právo na procentní podíl celkového objemu reparací, a to ve dvou oddělených skupinách podle způsobu náhrady; ve skupině A byly zahrnuty všechny prostředky s výjimkou průmyslového zařízení a lodí, ty pak byly zařazeny do skupiny B. Československu byl přiznán ve skupině A podíl 3% a ve skupině B 4,3% (část I. článek 1). Majetku odsunutých Němců se týká ustanovení části I. článku 6 odst. A, podle něhož "Každá signatární vláda si ponechá formou, již si sama zvolí, německý nepřátelský majetek v její pravomoci, nebo bude jím disponovati takovým způsobem, aby se nemohl vrátiti do německého vlastnictví neb pod německou kontrolu, a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích (a to čistou hodnotou bez dlužných daní, břemen a správních výloh, jiných věcných břemen váznoucích na určitých kusech majetku a zákonitých smluvních nároků proti bývalým německým vlastníkům tohoto majetku)". V odst. D téhož článku se však uvádí: "Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejích příslušníků, kteří nebyli příslušníky Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války, odpočítávati od jejích reparací." Šlo o článek začleněný do dohody z iniciativy české strany a vztahoval se na sudetoněmecký majetek, který byl takto "oddělen" od "německého nepřátelského a zahraničního majetku", což znamenalo, že se od reparací neodečítá. Blíže ovšem tato otázka řešena nebyla a po celou dobu zůstala předmětem sporů. Československo uplatnilo vůči Německu nároky ve výši **306 miliard korun dobové měny** (11,5 miliardy tehdejších dolarů, v dnešních cenách asi desetinásobek). Do r. 1947 nám z toho bylo na reparacích poskytnuto jen 5,4 milionů dolarů, následně v souvislosti s vyostřením studené války došlo k omezení reparačních dodávek z Německa a v 50. letech k jejich úplnému zastavení. Celkově Československo získalo reparace za **230 milionů korun dobové měny, tj. méně než 1 promile** schválených nároků. Základním problémem, prakticky znemožňujícím řádné vypořádání německých reparací, byl poválečný vývoj, tj. rozdělení mezinárodního společenství do dvou znepřátelených bloků, kdy velmi brzy po válce se z bývalých spojenců stali nepřátelé (tady ovšem všichni vědí, že to bylo od samého počátku jinak) a do každého z bloků se integrovala jedna z částí rozděleného původního nepřítele. ČSR a SRN až do r. 1973 neudržovaly diplomatické styky a nikdy nebyla uzavřena mírová smlouva s Německem, kde by reparace byly řešeny přímo za účasti německé vlády (účastníkem Pařížské dohody Německo nebylo). Státy východního bloku, které měly být uspokojeny z východní zóny (SSSR a Polsko), v zájmu hospodářské stability NDR reparace fakticky neuplatňovaly, čímž se ovšem vytvořila situace, že nemohly být účinně uplatňovány ani ve vztahu k SRN, která by logicky namítala, že je třeba postupovat proti oběma nově vzniklým státům stejně. Současně ze strany Západu nebyl zájem bránit v rozletu hospodářky sílící SRN, a nebyl tak zájem tlačit na reparační platby ani ve vztahu k ostatním účastníkům Pařížské dohody. Otázka německých reparací tak v průběhu studené války z mezinárodních jednání úspěšně vyšuměla. Současný postoj našeho ministerstva zahraničních věcí je příznačný a vyplývá z jeho odpovědi obsažené v odkazu shora: "Co se týká požadavku na vymáhání reparací, jež by byly určeny k nápravě škod způsobených i občanům tehdejšího Československa, považuje česká strana tuto otázku za uzavřenou a vyřešenou. Celková výše splacených reparačních nároků je uvedena výše. Objektivní mezinárodněpolitické skutečnosti po 2. světové válce zabránily realizaci dalších plateb, mj. proto, že ČSR a SRN spolu do r. 1973 neudržovaly diplomatické styky. V průběhu 90. let se pak ČR a SRN dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti. Závazky obsažené v Česko-německé deklaraci z roku 1997 přitom obě strany od té doby důsledně dodržují." K tomu je ovšem nutno dodat, že Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997 nemá charakter mezinárodní smlouvy, tj. právně závazného aktu, a je pouze politickým prohlášením; nelze z ní tedy dovozovat, že se česká strana nároku na reparace fakticky vzdala. Otázka německých reparací tak nikdy vyřešena nebyla a zůstala otevřená. Stala se ze mě zdatná zahlčovačka vlákna a tapetovačka, sudetoněmecký majetek nechám na příště :)
Upravené 15. 2. 2022 o 02:00

Michaelo, díky za skvělé zpracování detailních informací. Myslím, že je budeme budoucnu ještě potřebovat.
Krásně to ilustruje, kdo a proč se pokouší zvrátit výsledky druhé světové války, přepsat historii, prosadit korporátní neo-feudalismus, zabetonovat davo-elitarismus...


Michaelo, díky za skvělé zpracování detailních informací. Myslím, že je budeme budoucnu ještě potřebovat. Krásně to ilustruje, kdo a proč se pokouší zvrátit výsledky druhé světové války, přepsat historii, prosadit korporátní neo-feudalismus, zabetonovat davo-elitarismus...

Stala se ze mě zdatná zahlčovačka vlákna

Tak tohle tě nesmí ani napadnout! smile
Myslím si, že právě tohle povídání je v dnešní době moc důležité, protože nejen že o tom nemají páru "běžní občané", ale ani páru nemají hlavně politici.
A v době, kdy máme vládu plnou otevřených sympatizantů se sudeťáky, jsou tyhle informace nad zlato.
Vidíš - já si o tom hledala celkem dost (nad "obyčejný" průměr) a stejně jsem žila v domnění, že sudeťácký majetek byl začleněný do reparací.
Ještě jednou moc děkuju a myslím si, že nejsem sama, kdo si o tomto velmi rád počte.


[quote="pid:57856, uid:810"]Stala se ze mě zdatná zahlčovačka vlákna[/quote] Tak tohle tě nesmí ani napadnout! :) **Myslím si, že právě tohle povídání je v dnešní době moc důležité,** protože nejen že o tom nemají páru "běžní občané", ale ani páru nemají hlavně politici. **A v době, kdy máme vládu plnou otevřených sympatizantů se sudeťáky, jsou tyhle informace nad zlato.** Vidíš - já si o tom hledala celkem dost (nad "obyčejný" průměr) a stejně jsem žila v domnění, že sudeťácký majetek **byl** začleněný do reparací. Ještě jednou moc děkuju a myslím si, že nejsem sama, kdo si o tomto velmi rád počte.

Otázka německých reparací tak nikdy vyřešena nebyla a zůstala otevřená.
Díky za toto přínosné tapetování. K těm reparacím bych ještě připomenul, že jsou nepromlčitelné. Jsou aktem vítězným mocností, a nelze je zrušit politickou deklarací na vládní úrovni. Stejně jako politickou deklarací nelze zprostit trestu vraha (i když tady si nejsem tak úplně jistý). Už nevím, z kterého článku to mám. Možná od profesora Pavlíčka - už si přesně nevzpomínám. Z toho vyplývá, že tento neřešený problém budou Němci pořád valit před sebou - jako tu kouli. A občas jim to někdo připomene. Stejně jako nám někdo v budoucnu připomene pravé důvody vzniku ČSR, legie na Rusi, nebo lavírování prezidenta Beneše v roce 1938.


Výrok "Každý v míře svého pochopení pracuje ..., a v míře svého nechápání ..." platí, a není to omluvenka.


Taková řečnická: "Němci tady mají celkem dost kapitálových majetků, že ano?". Asi za 115 miliard USD to nejspíš nebude.


[quote="pid:57856, uid:810"]Otázka německých reparací tak nikdy vyřešena nebyla a zůstala otevřená.[/quote]Díky za toto přínosné tapetování. K těm reparacím bych ještě připomenul, že jsou nepromlčitelné. Jsou aktem vítězným mocností, a nelze je zrušit politickou deklarací na vládní úrovni. Stejně jako politickou deklarací nelze zprostit trestu vraha (i když tady si nejsem tak úplně jistý). Už nevím, z kterého článku to mám. Možná od profesora Pavlíčka - už si přesně nevzpomínám. Z toho vyplývá, že tento neřešený problém budou Němci pořád valit před sebou - jako tu kouli. A občas jim to někdo připomene. Stejně jako nám někdo v budoucnu připomene pravé důvody vzniku ČSR, legie na Rusi, nebo lavírování prezidenta Beneše v roce 1938. Výrok "Každý v míře svého pochopení pracuje ..., a v míře svého nechápání ..." platí, a není to omluvenka. Taková řečnická: "Němci tady mají celkem dost kapitálových majetků, že ano?". Asi za 115 miliard USD to nejspíš nebude.
3.14k
37
17
Živá ukážka
Zadajte minimálne 10 znak(y/ov)
UPOZORNENIE: Spomenuli ste používateľov %MENTIONS%, no oni túto správu nevidia a nedostanú oznámenie
Ukladá sa…
Uložené
S vybrat(ou/ými) položk(ou/ami) Zrušiť výber príspevkov Zobraziť vybraté príspevky
Všetky príspevky v tejto téme budú odstránen(é/ý)
Čakajúci koncept… Kliknutím sa vrátite k úpravám
Zahodiť koncept